Doma je mezi muži řadu let českou cyklokrosovu jedničkou. Michael Boroš z ČEZ Cykloteamu Tábor po dvou slabších letech začal v této sezóně zase zajíždět i výsledky na mezinárodní scéně a věří, že naváže na léta, kdy se dokázal měřit s absolutní špičkou. Třeba už na nadcházejícím Světovém poháru v Táboře, kde je doma. „Moc rád bych zrovna tady zajel to vysněné umístění v top 10,“ říká Boroš před nedělním závodem.

Je pro vás závod v Táboře něco víc?

Je to domácí závod, bude tam rodina, známí, kamarádi… Mám vždycky velkou motivaci a moc rád bych je potěšil pěkným výsledkem. Minulý týden mi to na Evropě nevyšlo podle představ, protože jsem měl hned po startu pád a v podstatě přišel o šanci na slušný výsledek. Doufám, že jsem si smůlu vybral a teď se všechno sejde. Nechám tam úplně všechno.

Už jste byl trénovat na trati?

Poprvé ve středu a je to těžké jako každý rok. Trať je hodně poctivá a člověk na to musí mít v ten den perfektní nohy. Jinak je zle.

Koho považujete za největší favority?

Van der Poel s van Aertem v Táboře ještě nepojedou. Zatím vyhrál skoro všechno Belgičan Iserbyt, ale Evropa mu nevyšla a titul získal van der Haar. Tihle dva budou určitě největšími favority.

Jak zatím vlastně hodnotíte letošní sezónu?

Doma to možná ani o moc líp nešlo, vyhrál jsem skoro všechny dosavadní závody. A hlavně mi udělalo radost, že se konečně začalo dařit i venku. Na svěťáku v Zonhovenu jsem byl čtrnáctý, pak ještě na Koppenbergcrossu třináctý. To jsou výsledky, od kterých bych se rád odrazil a začal zase něco zajíždět i na mezinárodní scéně. Pořád věřím, že ta desítka na velkých závodech je v mých silách. Mám to v sobě, už jsem se tam kdysi pohyboval. A není důvod se obávat, že to znovu nepůjde.

Poslední dva roky vám to ale podle představ určitě nešlo…

To ne, bylo to spíš trápení, navíc se kvůli Covidu nejelo dost závodů. Ale ve sportu se stává, že na člověka prostě přijde horší období. Chci věřit tomu, že ho mám za sebou.

Bylo těžké si tím horším obdobím projít?

Když víte, že trénujete prakticky stejně a výsledky nepřicházejí, je to na palici. Někdy je těžké hledat motivaci a nezlomit se. Člověka napadá všechno, i třeba myšlenky na konec. Záleží, jak se s tím kdo vypořádá.

Ale očividně vás to nezlomilo.

S trenérem jsme pořád řešili, co je špatně, ale věděli jsme, že v té dřině musíme pořád setrvat a že když je člověk poctivý, musí to zase přijít. Nic moc se změnit nedalo, spíš jen detaily. Trénink nejde úplně překopat.

Není to tak dávno, co český cyklokros vozil z každé větší akce medaile a prosazovali jsme se pravidelně i na Světových pohárech a dalších významných závodech. Nezažívá teď ústup ze slávy?

Je pravda, že to nějaké zlaté časy nejsou. Konkurence není taková. Já v podstatě na každém domácím startu musím závod tvořit. Všichni čekají, co udělám, hlídají si mě. Není to úplně ono. Takže když nepřijede někdo z ciziny, je pro mě teď doma nepsaná povinnost vyhrát. Ale doufám, že se to zase začne zvedat. Je tu pár šikovných mladých kluků, kteří mají potenciál a je jen na nich, jestli u toho vydrží.

Foto: Michal Červený

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené