Ve dvaceti letech patřil Mathias Vacek na startu jarních klasik k nejmladším. Tým Trek-Segafredo mu hned v první ostré sezoně dal velkou důvěru a startoval mj. na Paříž-Roubaix nebo Kolem Flander. Oba klasikářské monumenty dokončil, navíc na slušných pozicích.

„Jsem za tu šanci moc rád, že jsem tak velké závody vůbec mohl jet. Mám radost, že jsem Flandry i Roubaix dokončil a vyhnuly se mi pády. Musím se ještě spoustu věcí naučit, ale jsou to neskutečné závody, které by mi měly v budoucnu hodně sedět a rád bych tam jednou bojoval o nejvyšší příčky,“ říká český reprezentant Mathias Vacek.

Po středečním Brabantském šípu máte za 30 závodních dní v nohách přes 5000 kilometrů. Jste hodně unavený?

Už jsem trošku vypráskanej… Objel jsem skoro všechny jarní klasiky. Program byl náročný a únava už se dostavila. Pořád jsme jenom lidi. V neděli mě ještě čeká Amstel Gold Race. Musím se nadechnout a nějak ho objet. Pak přijde pauza. Docela se na volno těším.

Co vám z jarních závodů udělalo největší radost?

Že jsem velké monumenty vůbec mohl jet a dojel až do cíle. Jsem spokojený, tým taky. Bylo to hodně o tom, abych se snažil co nejvíc věcí okoukat a do budoucna věděl, co mě čeká, protože tyhle závody jsou hodně o zkušenostech. Závodníci, kteří to jeli několikrát, už ví skoro všechno: kde být vpředu, kde se rozhoduje… Já se snažil klukům co nejvíc pomoci. Vím, že tohle jsou přesně závody, které by v budoucnu měly být mým hlavním cílem sezony.

Co vám blesklo hlavou, když jste přijel na velodrom v Roubaix?

Že je pěkné tenhle to dokončit hned při premiéře. Ale byl jsem docela vyřízený, takže ani nedošlo na ty legendární sprchy na velodromu a sprchoval jsem se v autobuse. Uvidíme, co mi tenhle závod přinese v dalších letech.

A jak na vás dýchla atmosféra těch největších kostkových klasik?

Byla fantastická. Na Flandrech ještě možná o kousek lepší. Jsou tam krátké kopce a lidi se tam víc shlukují. Ale na Roubaix zas byla neskutečná kulisa na těch největších kostkových sektorech. Třeba v Arenbergu to bylo peklo.

Který z těch závodů vám přišel náročnější?

Asi Flandry, jsou víc zvlněné. Na Roubaix zase byly některé ty sektory po kostkách opravdu hodně těžké. Ne nadarmo se mu říká Peklo severu. Byl jsem oba závody na limitu, bylo to moc těžké, ale věřím, že v budoucnu na nich budu schopen zajet pěkný výsledek. Třeba i bojovat o vítězství. Ale ještě se musím hodně učit.

Na klasikách dochází k častým pádům a letošek nebyl výjimkou. Bylo těžké se jim vyhnout?

Já tolik neriskoval. Vím, že někdy je risk lepší, aby byl člověk na ideální pozici, ale řekl jsem si, že radši zmáčknu o něco dřív brzdy, abych nespadnul. Ale chce to i štěstí, protože často k pádům dochází ani ne vinou toho závodníka.

Na nejtěžší klasiky máte v týmu skvělé učitele jako Pedersena nebo Stuyvena. Dokáží vám poradit?

Určitě. Já se jim snažil co nejvíc pomoci, to byl můj úkol. A když vás pak taková jména pochválí, je to skvělá odměna. Hodně se toho od nich snažím okoukat, musím sbírat zkušenosti. Ptám se jich, na co si mám dát pozor, co je v jaké fázi závodu potřeba udělat. Někdy mi i řeknou, co jsem udělal špatně. To všechno mě posouvá dál. Oni to do sebe taky dostali po několika letech, než byli schopni bojovat o nejvyšší příčky. Věřím, že když budu dobrý, tak jednou taky dostanu šanci jako lídr. Jako tým jsme obstáli, Pedersen byl třetí na Flandrech, čtvrtý na Roubaix, Stuyven měl smůlu, protože na Flandrech spadl a na Roubaix ho připravil o lepší výsledek defekt.

Těšíte se hodně na volno?

Moc. Po Amstelu si dám pět dní úplně bez kola. Potřebuju se trochu nadechnout, zklidnit se, abych zase dostal chuť do toho vlítnout a tvrdě pracovat. Těším se domů. Zajdu letos poprvé na ryby, u vody si vždycky odpočinu nejlíp.

Co vás čeká v sezoně dál?

V květnu Kolem Maďarska, pak Kolem Belgie, mistráky… Chci se taky co nejlíp nachystat na mistrovství světa, to je velký cíl.

Je reálné, že by vás tým poslal třeba na Vueltu?

Grand Tour letos nepojedu. Je to pro mě lepší, mám na ni dost času. Tým ví, na jakých závodech můžu uspět, tak si vážím toho, že mě už letos dali na klasiky. Grand Tour pojedu až příští rok a budu podle toho muset upravit program. Mladí většinou začínají Vueltou, tak uvidíme.

Váš bratr Karel je v týmu Corratec ve hře o Giro. Bude nakonec v nominaci?

Mohlo by to dopadnout. Teď mu to docela šlo, ale potřeboval by závody s většími kopci. Na Copi e Bartali ho zbrzdily žaludeční problémy, teď ho čeká Tour of the Alps. To je závod, který by mu měl vyhovovat. Budu mu držet palce, aby mu Giro vyšlo.

Foto: Michal Červený, Trek-Segafredo, archiv

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené