Třikrát vyhrál, pětkrát byl na startu. Letos v devětatřiceti letech se na start vrací. Ač pojede pošesté v kariéře, částečně půjde o velkou premiéru. Jaroslav Kulhavý, olympijský šampion z cross country, absolvuje Cape Epic poprvé v historii s českým parťákem. Bude jím Filip Adel. „S vytrvalostí nemám problém, zato cross country bych už nejel,“ říká muž, který se pyšní i titulem mistra světa a vítězstvím ve Světovém poháru.

Cape Epic bývá často označován jako Tour de France na horských kolech. V Jihoafrické republice se během osmi etap závodí ve dvoučlenných týmech, přičemž Jaroslav Kulhavý se z Afriky vracel v letech 2013, 2015 a 2018 coby vítěz. V sezoně 2020 se chystal k útoku na čtvrtý triumf, ale tehdy závod zrušila pandemie covidu-19. Následně dvojnásobný český medailista z olympijských her ukončil kariéru. Přesto přijal výzvu bitvy na afrických pláních startující třetí březnovou neděli…

Co vás vedlo k návratu do sedla, a ještě navíc účasti na Cape Epic?

Získalo to pro mě punc originality. Jedeme v českém týmu a v kompletně českém projektu. Jde o velkou výzvu. Už jsem sice ve sportovním důchodu, ale připravit se na závod přes zimu je reálné. Navíc jde o osmidenní závod. Ve svém věku bych ze sebe vytrvalost vyždímat měl. 

Jak vypadala vaše příprava?

Vždy jsem věděl, že budu sportovat i po kariéře, i když bez cíle je to složitější. Projekt v podobě Cape Epic mě hodně namotivoval. Samozřejmě jsem musel trénink pojmout trochu intenzivněji. Podzim ale nebyl ideální, prodělal jsem dvě operace za dva měsíce. Zlomil jsem si klíční kost, pak jsem měl kolizi s autem. Rehabilitaci jsem nastartoval na kole a všechno směřoval na Cape Epic. Nějaký objem tam byl. Objel jsem soustředění s reprezentací na Mallorce, pak jsem byl sám na Kanárských ostrovech a byl jsem i na závodech na Kypru. Tuším, jak se připravit, přeci jen budu jeden z nejstarších na startu elitní kategorie. 

Zvládá tělo v devětatřiceti letech náročnost přípravy, kterou vyžaduje osmidenní etapový závod?

Jde o vytrvalost, takže je to v pohodě. Kdybych měl jet světový pohár v cross country, tak do toho nejdu. Mám problém s intenzitou. Cape Epic se zrychlil hlavně na startu, jsou tam mladí závodníci. Regenerace je samozřejmě taky trochu horší, budu muset udržet tělo pohromadě. Ale se zkušenostmi se to dá zvládnout.

Cyklistice už se nevěnujete coby profesionální závodník. Komplikovala vám život příprava na Cape Epic zásadně z časové náročnosti?

Občas si říkám, kde vůbec beru energii. Byl jsem zvyklý si po tréninku orazit, teď si vezmu kafe a hned skáču do auta. Jsem v takovém kolotoči, ale navykl jsem si a na únavě se to neodráží. Vlastně se teď těším na Cape Epic, že se další práce uklidní. Když jsem pět hodin v sedle, dokonce si i odpočinu. A především vyčistím hlavu.

Vyčerpává vás kolotoč veškerých povinností ve srovnání s dobou během kariéry?

Nemůžu si na startu říct, že jsem dal přípravě sto procent. Protože sem tam jsem ošidil regeneraci, jinde jsem si dal pivo… Životní úsek profi sportovce už mám prostě za sebou. 

Třikrát jste v minulosti Cape Epic vyhrál. Jednou jste finišoval druhý, dvanáctkrát jste slavil etapové vítězství. Přiblížíte ambice pro letošní ročník?

Startovní listina je vážně našlapaná. Až tolik, že mě to překvapilo. Pojede spousta mladíků, kteří se specializují na maratony. To dřív nebylo. Pro někoho jsou nová jména neznámá, ale ti kluci mají obrovskou kvalitu. Říkali jsme si, že bychom rádi bojovali o elitní desítku v celkovém pořadí. A také zkusíme vyhrát některou etapu. Vždy závisí na rozložení sil, zda člověk vsadí spíš na konzistentní výkonnost pro celkové pořadí nebo zkusí zariskovat a jet třeba na stupně vítězů v etapě s vědomím, že druhý den si trochu odpočine. V tom je závod hodně podobný silniční cyklistice.

Biky jsou většinou čistě individuální disciplínou. Cape Epic se jezdí ve dvoučlenných týmech. Přiblížíte specifika takového závodění?

Člověk si musí vše nastavit především v hlavě. Je třeba si pořád hlídat partnera. Ti dva spolu musí komunikovat, aby znali pocity druhého. Výkonnost není nikdy úplně stejná. Když se jede na limitu, tak ten jeden je vždy třeba o pár procent lepší. A také se to může střídat. Některý den nejedou nohy jednomu, tudíž druhý z týmu musí pomoct a vyloženě parťáka táhnout. Ale druhý den to může být naopak. Je důležité si vyjít vstříc a vědět o sobě, protože závod musíme jet poblíž sebe, protnout cíl spolu. Nemůžete kolegu ztratit někde na trati, protože z toho může vyplynout i penalizace.

Osm dnů s brutálním převýšením, a ještě vědomím odpovědnosti za parťáka. Lze si takový závod užít?

Závodník, který je ve dvojici lepší, si je schopný dny v sedle užívat. Ten druhý už moc ne. Obecně platí, že koncentrace je obrovská. Soustředíte se neustále na závod, ovládání kola a svého parťáka. Ale tělo se srovná po pár dnech a přijdou chvilky, kdy si člověk kolo jistým způsobem užije. Vnímá třeba intenzivněji krajinu.

Bude šestý start definitivní tečkou Jaroslava Kulhavého za epizodou jménem Cape Epic?

Žádné konkrétní plány nemám. Hodně bude záležet na zdraví. Není moc sportů, co mi jdou, ale sport a různé výzvy mě pořád baví. A když na ně bude prostor, tak si třeba zase něco vymyslím.

AUTOR: Radek Malina

FOTO: Superior

Autor článku: Admin

Související

Doporučené