V jednatřiceti letech se bikerka Jitka Čábelická chystá na svou první olympiádu. Do Tokia zamíří s českou minivýpravou pro cross country v pondělí. I když půjde o specifické Hry, na premiéru pod pěti kruhy se moc těší. „V přípravě jsem udělala maximum a kdyby se povedl výsledek v první patnáctce, bylo by to super. Ale pro mě osobně už je úspěch, že na té olympiádě vůbec můžu startovat,“ říká závodnice týmu GAPP System-Kolofix MTB.

Jitko, tušíš, co tě v Tokiu čeká?

Budeme bydlet mimo vesnici, stejně jako třeba silničáři nebo dráhaři. Jsme taková samostatná bublina 😊. Asi to bude jiná olympiáda, ale já to nemám s čím porovnávat. Lidi se asi nebudou moct tolik družit, setkávat, bude tam spousta omezení. Mrzí mě, že nezažiju tu pravou olympiádu, ale ať to bude jakékoliv, pro mě osobně to bude veliký zážitek.

Jaká je forma pár dní před odletem a na co ses zaměřila v přípravě v posledních týdnech?

Po svěťáku v Les Gets jsem si trochu odpočinula a strávila jsem tři dny v Jizerkách, kde máme chalupu. Trénuju tam hodně. Jezdila jsem na biku i na silničce. Střihla jsem si svoje oblíbené okruhy, spoustu kopců, objela jsem nějaké rozhledny. Ten poslední blok směřoval spíš už hodně do intenzit a rychlosti. Volila jsem přípravu doma v klidu, nechtělo se mi jezdit někam do vysoké nadmořské výšky. Tohle mám osvědčené. S trenérem Karlem Martinkem jsme se snažili formu vyšperkovat a cítím se moc dobře. V rámci rozjetí pojedu ještě v sobotu Pražský pohár a v pondělí letíme do Japonska.

Počet startujících bude na olympiádě oproti Světovému poháru zredukovaný. Je díky tomu větší šance na lepší výsledek?

Pojede nás jen 38. Je to lepší hlavně v tom, že když člověk trochu zasekne na startu, dá se s tím ještě něco dělat a neodcouvá tolik dozadu. Já nerada dopředu dělám nějaké prognózy, protože vždycky záleží, jak to komu v danou chvíli sedne. Pro mě je obrovský úspěch, že jsem se na olympiádu nominovala a do závodu půjdu s klidnou hlavou. A kdyby se povedla ta první patnáctka, považovala bych to za skvělý výsledek.

Koho považuješ za největší favoritku?

Papírově je to určitě Loana Lecomteová, já bych hodně věřila i Jolandě Neffové, která by mohla získávat v technice. Ale všichni víme, že olympijský závod bývá hodně specifický a stát se může cokoli.

Před dvěma lety jsi na olympijské trati absolvovala test. Jak se ti tam jelo?

Bylo to něco úplně nového pro všechny, protože ta trať není vůbec podobná žádné, na které se jezdí svěťáky. Jsou tam prudké výjezdy, velké skoky, hodně těžká technika, řada trialových pasáží. Dost lidí se s tím pralo. Já třeba vím, že tam mám z minula nějaké resty 😊 A musím na nich ještě při trénincích na trati zapracovat. Ta trať není úplně to, co by mi extra sedělo, ale vím, že když mám dobrý den, dokážu zajet na všem a porvat se s tím. Před námi závodí kluci, tak se určitě podívám v televizi na jejich závod a budu sledovat, jaké jezdí stopy.

Nemrzí tě, že se jako divák nepodíváš na žádný jiný sport?

To je velká škoda, určitě bych někam fandit šla. Hlavně našim basketbalistům, kteří nedávno na olympiádu senzačně postoupili. Já jako malá hrála basket, takže k němu mám pořád blízko. Basket se za poslední roky posunul strašně nahoru a každý zápas bude obrovským zážitkem. Ráda bych viděla i atletiku, ale klidně bych šla fandit třeba i na šerm nebo cokoliv jiného, protože kde jinde to člověk zažije… Na druhou stranu je to pro všechny stejné a musíme být rádi, že se olympiáda vůbec koná a můžeme tam jet.

Máš nějaké talismany, které ti nosí při závodech štěstí?

Postavičku Ralpha Wigguma ze Simpsonů. Jeho samolepku mám na kole, na helmě… Všude, kde to jde 😊 Říkají, že mám záseky jako Ralph, jemu podobné chování. Jako první s tím asi začal ze srandy Pavel (manžel). No a největším talismanem pro mě bude na olympiádě právě Pavel, který s námi letí jako mechanik. Je největší výhra, že tam s sebou budu mít blízkého člověka, který se mi navíc skvěle postará o kolo.

Máš v hlavě ještě další olympiádu?

Určitě ano. Tím, že se všechno posunulo, tak je už za tři roky. Pokud to hlava, tělo a ostatní věci dovolí, zkusila bych se do Paříže nominovat.

Autor: Jan Krůta, foto: Pavel Křikava

Autor článku: Admin

Související

Doporučené