BMX racing
Bikros je původní závodní disciplínou BMX. Jeho počátky se datují ke konci šedesátých let v Kalifornii, v době, kdy se motokros stal populárním sportem v USA. Motorizovaná verze sportu byla pro bikros inspirací. V Evropě byl tento sport představen v roce 1978. V České republice se bikros poprvé ukázal v roce 1984.
Bikros se jezdí se na speciální závodní dráze pro 8 jezdců o délce 350 až 450m s uměle vytvořenými vlnami, skoky a klopenými zatáčkami pokryté asfaltem. Povrch rovinek je převážně z hlíny a pokryt vápencovou směsí. Závody jsou s hromadným pevným startem, kde jsou jezdci opřeni o automatickou startovní bránu, která je v rozmezí 1-3 sekund vpustí do závodní jízdy. Startovní věž pro klasický Bikros je vysoká v rozmezí 2,5 až 5m. Při závodech Mistrovství Evropy, Mistrovství světa, Světových pohárů, Olympijských her pak jezdci kategorie Junior a Elite startují ze startovní věže 8m vysoké na typu dráhy BMX Supercross.
Systém závodů dle mezinárodních řádů je jednoduchý. Ve věkové kategorii, kde se na startu sejde 64 jezdců, jede 8 skupin po osmi jezdcích, a každá skupina odjede tři kvalifikační jízdy a čtyři nejúspěšnější jezdci postupují dál. Do 32 členného čtvrtfinále o 4 skupinách po 8 jezdcích se jede jen jedna jízda. Z každé jízdy první 4 postupují do semifinále, kde jsou 2 skupiny po 8 a opět stejným vyřazovacím způsobem zbyde finálová osmička, která v jedné jízdě závodí o konečném pořadí. Od roku 2008 je bikros součástí olympijského programu.
Okrajové bikros disciplíny
Sidecar BMX (Sidecar bikros) – který je odkazem na původní účel bikrosu, jako přípravného sportu pro motocross. V dnešní době se s touto disciplínou setkáváme již pouze při různých exhibicích.
BMX downhill – extrémní verze bikrosu. Název odvozen od velmi náročné tratě z postavené z kopce, která je doplněna kromě terénních vln také skoky, které nelze projet a jezdec je může pouze přeskočit. Předchůdce dnešní zmodernizované disciplíny BMX Supercross, kde se trať staví na rovině místo z kopce s 8m vysokou startovní věží.
BMX Freestyle
je velkolepá disciplína, kde jezdci představují své „vystoupení“, které se skládá ze sekvencí prováděných triků. V soutěži jsou jezdci hodnoceni podle kvality svého výkonu (obtížnost, originalita a styl).
BMX Freestyle disciplíny
Park – nejznámější kategorie z pohledu veřejnosti. Provozuje se ve skateparcích na rampách různého typu, lavicích, plošinách, zábradlích a mnohých dalších překážkách. Záleží jenom na představivosti jezdce, jak využije rozestavění překážek a návaznost mezi nimi. Hodnotí se nejen složitost a kvalita provedení triků, ale také originalita využití rozestavění překážek za určeného časovém limitu. BMX freestyle park je od roku 2020 zařazen mezi Olympijské disciplíny.
Dirtjump (zkráceně Dirt) – jezdí se na trati s uměle vytvořenými skoky, postavené převážně z hlíny. Odtud označení dirt z anglického slova hlína. Hodnotí se složitost, kvalita a plynulost provedených triků na jednotlivých skocích.
Street – jde o využití veřejných objektů, jako jsou lavičky, schody, zábradlí a mnohé další překážky. Tyto překážky jsou často využívány na veřejnosti. Při závodech této disciplíny je z těchto typů překážek sestaven skatepark. Závod je spíše technického charakteru a záleží na jezdci, jak jednotlivé překážky využije. Hodnotí se především technické využití překážky a provedení triku, nejčastěji v určeném časovém limitu.
Vert / Minirampa – akrobatická jízda v u-rampě. Označení minirampa nebo vert udává pouze velikost rampy na které se jezdí. Hodnotí se složitost a kvalita provedených triků jezdcem v časovém intervalu.
Flatland – akrobatická disciplína nejvíce podobná sálové krasojízdě. Název je odvozován od rovného povrchu, na kterém se provozuje, odtud spojení anglických slov flat a land. Tak jako disciplína Street / Park se hodnotí plynulost a kvalita triků, které vyžadují velkou přesnost a stabilitu v ovládaní kola v daném časovém limitu.
