Poprvé v kariéře se česká reprezentantka v disciplíně Freestyle BMX Iveta Miculyčová stala králem, respektive královnou české cyklistiky. Loňský rok pro ni byl dost možná průlomový. Vyhrála mistrovství Evropy, brala bronz na mistrovství světa a teď za to byla korunována prvenstvím v prestižní anketě Českého svazu cyklistiky.

Iveto, jaké to je se už v sedmnácti letech zařadit na seznam vítězů vedle legend kalibru Svorady, Šimůnka, Kreuzigera, Štybara, Kulhavého, Bábka a dalších?

Je to významné ocenění a vážím si ho moc. Dost mě to překvapilo, protože tohle se určitě nestává každý den. Je to další přínos do mé kariéry a velký úspěch.

O prvenství jste svedla dost vyrovnanou bitvu s dvěma silničáři Mathiasem Vackem a Janem Hirtem. Jak jste během roku sledovala jejich výkony?

Abych řekla pravdu, moc ne. Já se soustředím hlavně na svou disciplínu a o těch dalších příliš velký přehled nemám. Ani nemám čas koukat se na cyklistiku v televizi. Buď trénuju nebo se učím do školy. Ale každý z nominovaných zaslouží obdiv, protože něco dokázal.

Jak byste popsala svůj rok 2022?

Určitě byl zlomový. A taky dost náročný. Měla jsem nějaká zranění, hodně strachu, protože to byla moje první taková velká sezona. Ale začalo to dobře, Evropa mi vyšla super a na mistrovství světa už jsem jela trochu jako favoritka. I když si asi většina lidí myslela, že můj úspěch na Evropě byla náhoda. Ale bronzem na mistrovství světa jsem potvrdila, že ne. Mám na co navazovat.

Čeho si ceníte víc? Evropského zlata nebo bronzu v konkurenci z celého světa?

Na světě mi šlo o to, abych potvrdila výsledek z Evropy. Byla jsem hodně nervózní a park mi sedl míň než na Evropě v Mnichově. O něco víc si vážím zlata z mistrovství Evropy. Byla jsem zraněná, šla jsem do závodu přes bolest. Byl to můj první největší úspěch kariéry a taky takový první velký odraz někam výš.

Změnily zmíněné loňské úspěchy nějak váš život?

Naučila jsem se líp pracovat sama se sebou. Snažila jsem se zbavit trémy, zvykat si na jiné prostředí, učit se lépe soustředit, vyjadřovat. Jsem už o něco zkušenější, i s těmi největšími soupeřkami jsem se víc sblížila. A co se týče nějakého zajištění, tak jsem se v prosinci dostala pod křídla Olympu. Za to jsem moc vděčná. Mám díky tomu zajištěné nějaké finance na závody, přípravu i materiál. Když mi to takhle půjde dál, tak jsem přesvědčena, že se kolem jednou budu živit.

Vaše disciplína nebude chybět na olympiádě v Paříži 2024. A vy máte už teď účast skoro jistou…

Mám velkou šanci se tam dostat díky třetímu místu z mistrovství světa. Kvalifikační limity jsou trochu zamotané, ale v podstatě stačí, když jedna z holek, které skončily na mistrovství světa přede mnou, bude v jednom ze čtyř nejdůležitějších závodů do třetího místa. Olympiáda je pro mě jeden velký sen. Určitě tam pojedu v první řadě sbírat zkušenosti, ale když to jen trochu půjde, pokusím se zabojovat třeba i o tu medaili.

Co vás čeká v letošní sezoně?

Teď přes zimu jen tréninky. Byla jsem v Německu, pojedu do Holandska a do Anglie. Jsou tam plně vybavené haly i s molitanovými jámami, kde můžu trénovat nové triky i v zimě. Jsou srovnatelné se závodními parky. U nás taková hala není, tak musím jezdit ven. Závodů bude taky dost, z těch největších mě čeká mistrovství Evropy v Polsku a světový šampionát ve Skotsku.

Jak trénujete v domácích podmínkách?

Musím se udržovat v kondici, takže chodím do posilovny, občas jezdím i na horském kole. Hodně času trávím na snowboardu na horách. Jde o to, aby člověk pořád něco dělal.

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené