Silniční sezóna 2021 je u konce. Česká cyklistika se v ní na reprezentační úrovni rozhodně neztratila a vše vygradovalo skvělým sedmým místem Zdeňka Štybara mezi mužskou elitou na mistrovství světa v Belgii.

Trenér reprezentace Tomáš Konečný je rád i za mladou generaci, zejména juniory a muže U23, o kterých podle něj v příštích letech ještě hodně uslyšíme. „Řada těch kluků má předpoklady, aby jednou jezdila ve WorldTour. A myslím, že se můžeme dočkat velkých výsledků i na reprezentační úrovni,“ říká trenér.

Tomáši, silniční sezóna 2021 je minulostí. Jaká byla, když začneme u mužů?

Vzhledem k tomu, jak dopadlo mistrovství světa, kde chyběl kousíček k medaili, tak asi hodně úspěšná. Štyby byl hodně blízko a chyběla mu jen trocha štěstí v samotném závěru. Ale byl to super výkon. I na olympiádě to bylo dobré po tom všem, co jsme si tam prožili s karanténou a všemi těmi nepříjemnými věcmi. Kukrle jel celý den v úniku, a i jeho konečný výsledek byl dobrý na to, že s těmi nejlepšími ze světové špičky prakticky nezávodil. A nakonec i vystoupení na olympiádě mu určitě pomohlo k novému angažmá.

A co naděje z kategorie U23?

Kluci za sebou mají výbornou sezónu. Na všech akcích, kde jsme byli, ať už to je Závod míru, Tour de l´Avenir, mistrovství světa nebo Evropy, patřili vždycky k nejlepším. V této kategorii máme opravdu silnou generaci a potěšující je, že všichni mohou být v U23 ještě příští rok. Bittner s Vackem byli letos prvoročáci, Ťoupalík s Boučkem druhoročáci a jen Kelemen tu byl třetím rokem. Na mistrovství světa jsme měli jedenáctého Bittnera a hned za ním dojel Kelemen, na Evropě skončil Ťoupalík 9., Bittner byl třetí na Světovém poháru v Polsku, vyhrál etapu na Závodu míru a na Aveniru byl v etapách čtyřikrát v top 10. Ťoupalík tam skončil dvacátý celkově, a to jsme ještě měli smůlu, když jsme hned v první etapě přišli o lídra Vacka. Je to fakt silná generace, budoucnost naší cyklistiky, která by v budoucnu měla nahradit ty starší hvězdy.

Rostou takoví závodníci i v juniorech?

Jednoznačně. Měli jsme tým založený na prvoročácích, ať už to byli Kadlec, Telecký, Seeman, Mráz nebo Novák. Jediný druhoročák je Matyáš Kopecky. Třeba Kadlec podal excelentní výkon i na mistrovství světa. Nebál se toho, byl odjetý a že to nakonec nevyšlo úplně na nejvyšší příčky, to se někdy stane. Ale má vítěznou mentalitu a nebojí se to zkoušet. Jsem přesvědčen, že tihle kluci budou příští rok sklízet ovoce, protože už si ty velké závody osahali a budou o rok zkušenější.

V ženách se točila sezóna hlavně kolem Terezy Neumanové, která nakonec startovala i na olympiádě v Tokiu.

Byla příjemným překvapením. Skvěle se zhostila svého zahraničního angažmá a hned se to projevilo na výsledcích. Ukázala cestu ostatním, že pokud člověk jde za svým snem a odejde ven, je to hned znát. Je jen na těch dalších našich holkách, jestli ji budou následovat, půjdou do ciziny a porvou se o to. Ono často není snadné odejít od rodiny, žít v cizí zemi, ale je to jediná cesta. Přitom ženská cyklistika zažívá na světové úrovni obrovský boom, má maximální podporu UCI. Letos se jelo ženské Roubaix, příští rok je v plánu Tour de France hned po skončení mužské Tour. Prize money u žen jsou stejné jako u mužů, což je pro ženskou cyklistiku pecka. České holky by se na to takhle měly dívat.

Rostou nám i v ženách naděje?

Máme objev sezóny Elišku Kvasničkovou, která byla na Evropě osmá v časovce a na mistrovství světa jedenáctá. Na to, že jezdí na silnici prvním rokem, má obrovský potenciál. Hned za ní je Julia Kopecky, která odmala žije v Holandsku a už v tomhle věku je na ní krásně vidět to vyzávodění. Mistrovství světa jí nevyšlo, spadla v prvním kole, ale obě jsou prvoročačky a velké naděje.

Co vám letos z pohledu reprezentace na silnici udělalo největší radost?

Asi mistrovství světa, které podtrhlo celou tu sezónu. A nebylo to jen o mužích. Skvělý závod jeli třiadvacítkáři i junioři a jsem rád, že se ukázala síla těch mančaftů.

Z borců v elitní kategorii se povedlo získat dvěma Čechům angažmá v cizině. Schlegel jde do španělského Caja Rural, Kukrle do Gazprom RusVelo. Jste za to rád?

Určitě, protože je to zase může posunout dál. Oba podepsali do pro-kontinentálních týmů, které pojedou velké závody, Schlegel se třeba dostane i na Vueltu. Oba ti kluci mají velký potenciál, aby se jednou dostali do WorldTour. Doufám, že Schlegel půjde ještě nahoru a bude světu ukazovat, že je to jeden z top vrchařů. Je to podobný typ závodníka jako Roman Kreuziger. Kukrle k sobě bude mít mladého Vacka, takže bude mít snazší aklimatizaci. Letos měl sezónu snů a doufám, že to bude posouvat výš.

Po sezóně ukončil kariéru Roman Kreuziger a také Petr Vakoč…

Začal bych Romanem. Je to obrovská osobnost české cyklistiky, fenomén, nikdo víc nedokázal. Je juniorský mistr světa, vyhrál Kolem Švýcarska, Romandii, Amstel, byl pátý na Tour de France! To jsou neskutečné úspěchy. Ještě by si zasloužil etapu na Tour, ale člověk někdy nemůže mít všechno. Občas musel na Grand Tours plnit i týmovou taktiku. Kdyby jel v ročníku, kdy skončil pátý, na sebe, a nemusel pomáhat Contadorovi, mohl být ještě lepší. Ale může si říct: měl jsem krásnou kariéru. Cyklistika mu dala úplně všechno a skončil v pravý čas, i když by se svým jménem a kontakty smlouvu asi ještě sehnal. Teď jako sportovní ředitel pozná ji trochu jinou tvář cyklistiky. Každopádně bude moc chybět a nahradit ho bude těžké. Je potřeba mu zatleskat.

A co konec Vakoče, který ze světa cyklistiky odchází už v devětadvaceti?

Bylo to překvapení pro všechny, pozici v týmu měl slušnou a byl v nejlepším cyklistickém věku. Ale vyhodnotil si to tak, že chce začít jinou etapu života, chce studovat, věnovat se výživě. I tohle rozhodnutí je hodno velkého sportovce. Byl to velký profík, který měl všechno v hlavě perfektně srovnané. Vždy šel za vítězstvím. Vyzdvihl bych jeho návrat po tom těžkém zranění, kdy ho srazil kamión. Nikdo si nedokáže představit, čím si prošel. Měl excelentní rok 2016 a na začátku další sezóny přišlo tohle. Bylo to moc těžké zranění, ze začátku nevěděl, jestli vůbec bude chodit. Ale dokázal se z toho všeho dostat a vrátit se ve velkém stylu až na Tour de France. To mluví za vše. A skončit po tomhle, klobouk dolů.

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended