Patří mezi průkopníky a tahouny Freestyle BMX v České republice. Erik Figar je reprezentačním trenérem této progresivní disciplíny, pořádá závody, trénuje mládež, šéfuje oddílu v Brumově-Bylnici. Nově je také porotcem UCI pro řízení mezinárodních závodů.

Příští rok bude pro sportovní svět vrcholem olympiáda v Paříži a je reálné, že tam Česko bude mír zastoupení díky mladé kometě Ivetě Miculyčové, dvojnásobné mistryni Evropy. Nejen olympiádu, ale i  stav českého Freestyle BMX a další témata, jsme s Erikem probrali v následujícím rozhovoru.

Souhlasíte s tím, že popularizaci této disciplíny u nás hodně pomohla Iveta Miculyčová? Nebýt jejich úspěchů, tak o freestylu možná dodnes široká veřejnost nevěděla…

Díky Ivetě je Freestyle BMX samozřejmě o dost víc vidět. Ještě aby ne, není úplně standard, když dvakrát po sobě vyhrajete mistrovství Evropy. Iveta je rozhodně talent a jsem sám zvědav, kam až to může dotáhnout. Každopádně bych nerad zapomínal na všechnu práci a propagaci dalších lidí v tomto sportu. Celkově jde nahoru. Rozvíjí se možnosti pro děti, vznikají nové závody, staví se nové parky… Těch aspektů je spousta a podle mě je důležité brát to jako celek. Když někdo nový uvidí Ivetu a bude chtít díky ní zkusit Freestyle BMX, těžko se k tomu dostane, když nebude fungovat komunita. Za mě to jsou zkrátka propojené věci.

Jak to vlastně teď je s kvalifikací Miculyčové na olympiádu? Jednu dobu se říkalo, že už to má jisté, teď zase úplně ne. Co jí tedy chybí k definitivě?

Na olympijské hry 2024 se můžete kvalifikovat třemi způsoby: z mistrovství světa 2022, mistrovství světa 2023 a kvalifikační série 2024. Ivetě to jen o jedno místo uteklo na mistrovství světa 2022. To ale neznamená, že by byl tento výsledek k ničemu. Ve chvíli, kdy se trochu zamíchá pořadí v dalších závodech, může se stát, že nějaký stát bude mít vyjeto více míst, než je povoleno. Tím pádem se bude škrtat a posouvat. Když se toto stane, stačí Ivetě, aby se celé pořadí posunulo o jedno místo. Stále platí, že má Iveta opravdu velkou šanci se kvalifikovat, jen nás to rychlé tempo pokroku disciplíny naučilo být opatrnější. Kdybych si měl ale tipnout, vsadil bych na to, že si Iveta vyjede místo v kvalifikační sérii 2024, a nějaké posunutí pořadí vlastně ani nebude potřebovat.

Co nám chybí, abychom měli dalšího závodníka v nejužší světové špičce?

Když to řeknu hodně jednoduše, tak peníze. Světová úroveň se neskutečně zvedla a porovnávat jezdce, kteří mají každý den do puntíku naplánovaný a nabitý tréninkem, s našimi jezdci, kteří chodí každý den do práce nebo školy, potom jdou na kolo, když jim zbude čas, a závody si plánují podle zbytku dovolené v práci nebo mezi zkouškami, to je prostě trochu nepoměr. Ale to je realita, Historicky bylo v Česku spousta Freestyle talentů, takže bych se toho nebál, a prostě tomu nechal volný průběh a čas. Když se objeví talent, je to většinou vidět, a nakonec se dřív nebo později nahoru probojuje.

Co čeká Freestyle BMX v příštím olympijském roce?

Hlavně samozřejmě olympiáda. A věřím, že tam budeme mít svého zástupce. Průběžně s tím ale bude samozřejmě fungovat celá domácí scéna. Spousta lokálních závodů, sportovních akcí, mistrovství ČR, a pokud vše dobře dopadne, snad budeme mít v roce 2024 seriál závodů Českého poháru Freestyle BMX. Já vidím další rok hodně pozitivně.

Jak vidíte budoucnost Freestyle BMX? Je to disciplína, která zaznamenává prudký rozvoj. Je to dáno trendem doby? Bude její popularita stále stoupat?

Předpokládám, že se jako každý sport jednou ustálí na určitém bodě. Nicméně aktuálně si myslím, že jsme pořád ještě na začátku. Freestyle BMX byl dřív opravdu jenom freestyle, kde skoro nic nebylo organizované. Aktuálně se začínají formovat nové kluby, organizovat sportovní kroužky pro děti, výukové kempy, vzdělávací školení a mnoho dalšího. Myslím si, že se to bude ještě pár let formovat a mohlo by to obecně rozšířit povědomí o tomto sportu a přitáhnout nové lidi. 

Existují nějaké limity, přes které už nejde jít?

Poté, co se stal Freestyle BMX olympijskou disciplínou, jde úroveň ježdění skokově dopředu a myslím si, že k limitům máme ještě daleko. Posouvá se to ale tak rychle, že bych si netroufal odhadovat, jaké triky budou jezdci za pár let dělat.

Jak jste se vy vůbec dostal k Freestyle BMX?

Začal jsem jako většina kluků. S partou kamarádů, někdy kolem věku 10 let. Všichni jsme tenkrát zkoušeli různé sporty, a Freestyle BMX se nám tehdy zdál zkrátka nejvíc “cool”. Přemluvili jsme proto všichni rodiče, ať nám pořídí kolo a začali jsme spolu něco zkoušet v místním bikeparku.

Nakonec jste to dotáhl až k závodům. Jaké byly vaše největší úspěchy?

Se závoděním jsem začal někdy kolem roku 2008, kdy jsem objížděl menší lokální závody v okolí. V roce 2012 jsem vyhrál svůj první titul mistra ČR a posunul se postupně v závodění spíš do zahraničí. Největší úspěch se těžko hodnotí, některé závody pro mě měly větší hodnotu, i když byly třeba konkurenčně slabší. Kdybych to vzal ale podle konkurence, asi by to bylo 16.místo v Číně na tehdy ještě neoficiálním mistrovství světa.

Teď už jste přesedlal na druhou stranu barikády nebo se ještě svezete?

Spíš je to ta druhá strana. Svezu se, ale je to opravdu jen výjimečné.

Jste muž mnoha tváří: trenér reprezentace, pořadatel závodů, trenér mládeže, šéf oddílu. Kde se cítíte nejlíp? 

Může se zdát, že těch funkcí zastávám moc, nicméně každá z těchto vykonávaných funkcí je nějakým způsobem omezená a zasloužila by si nějaký rozvoj a pokrok. Já se teď snažím nastartovat všechny tyto procesy, aby byl za pár let Freestyle BMX tam, kde si zaslouží být, a třeba měl pro každou tuto funkci člověka, který tomu bude věnovat času ještě více. 

Zvládat všechno dohromady se to dá?

Co se týče tréninku reprezentace, tak jsme ještě stále freestyle. Každý si vlastně trénuje sám, dle svých možností a představ. Jezdci už jsou na profesionální úrovni a každý ví, co má dělat. Já hraji roli až v případě reprezentačních výjezdů nebo oficiálních soustředění. Tam už s jezdci spoustu věcí konzultuji, probíráme jízdy, co přidat, co odebrat, celkovou strategii ve sbírání bodů a tak. Úplně naopak je to v našem klubu, který máme ve městě Brumov-Bylnice. Tam se snažím získat pro tento sport mladou generaci a zajistit jim do budoucna podobné podmínky, jaké jsou v ostatních sportech. Rozjíždíme proto dětské kroužky, kempy, dny otevřených dveří, kde si můžou děti tento sport vyzkoušet. A zároveň pořádáme závody. Letos jsme udělali jeden pro mládež do 16 let, kde se sešli noví talenti, včetně těch zahraničních, a potom druhý jako oficiální UCI závod kategorie C1, kde byla celá česká reprezentace, ale přijel třeba i bronzový medailista Declan Brooks. 

Nově jste také UCI rozhodčí BMX FS.

Ve Freestyle BMX se rozlišují dvě rozdílné funkce: rozhodčí a porotce. Já jsem aktuálně UCI porotce, což je funkce obvykle tří nebo čtyř lidí na závodě, kteří hodnotí jednotlivé jízdy a rozhodují o výsledku. Oproti tomu rozhodčí je člověk, který dohlíží na správný průběh soutěže. 

Jak je náročné UCI zkoušky zvládnout?

Šlo o dvoudenní školení se závěrečným testem. Důraz byl především na sjednocení kritérií a metodiky, nicméně pořád se bavíme o subjektivním hodnocení. Proto tuto funkci na závodě zastává vždy víc lidí a dělá se výsledný průměr.

Znamená to, že už teď můžete jako porotce hodnotit všechny mezinárodní závody včetně MS?

Mezinárodní závody nižší úrovně. Na ty vyšší, jako je mistrovství Evropy nebo světa, je potřeba k mezinárodní licenci doložit také určité množství odporotcovaných závodů, a mít tak dostatečné zkušenosti pro takovou funkci. Takže aktuálně ne, ale v budoucnu snad ano.

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended