Sezonu neměl zrovna nalajnovanou růžovými barvami, přesto na jejím konci bylo stříbro z mistrovství světa. Tým Mathiase Vacka Gazprom RusVelo přišel hned v březnu kvůli válce napadení Ukrajiny Ruskem o licenci a český cyklista zůstal bez angažmá. Do worldtourové stáje Trek-Segafredo, kde už měl od příští sezony podepsáno, odejít nemohl, protože měli plný stav.

Trénoval převážně sám, závodit mohl jen v dresu české reprezentace a pár domácích startů absolvoval i v dresu CK Příbram Fany Gastro. Přesto se dokázal připravit na vrchol sezony a 23. září vybojoval v silničním závodě kategorie U23 na MS v australském Wollongongu stříbro.

Změnila vám ta medaile život?

Nějakým způsobem určitě. Hlavně pohled na sezonu, protože tenhle výsledek ji udělal daleko lepší. Neběžela, jak měla, přesto jsem se na to dokázal nachystat. Stříbro, i když v kategorii U23, má svou váhu. V Treku o tom všichni věděli. Zvedlo mi to sebevědomí a je to povzbuzení do další práce v barvách Trek-Segafredo.

Když si závod s odstupem pár týdnů promítnete, jaký byl?

Je to mistrák světa, vrchol sezony, a každý se na něj chystá. Pro mě to bylo jako vítězství. Maximum, čeho jsem mohl dosáhnout. Kazach Fedorov byl prostě v závěru lepší, možná i díky účasti na Vueltě byl víc rozzávoděný a po 170 kilometrech v sobě našel zbytky sil na sprint. Já už byl úplně prázdný, neměl jsem v nohách žádnou sílu. Ale i tak to byla obrovská odměna pro mě i celý náš tým. Kluci odvedli skvělou práci.

Stihl jste to vůbec oslavit?

Ještě v Austrálii jsme měli před odletem s týmem společnou večeři a užili jsme si to. Doma proběhne nějaká oslava po sezoně.

Jak bylo těžké se motivovat do práce, když jste nemohl pořádně závodit?

Pro morálku někdy docela dost. Když došlo k té věci s Gazpromem a nikam se to nepohnulo, říkal jsem si, že mám po sezoně. Ale věděl jsem, že s tím nic neudělám. Děkuju nároďáku i Příbrami, že jsem nějaké závody mohl jet v jejich dresu, za to jsem moc vděčný. Trénoval jsem pořád. Někdy s bráchou, jindy sám, hodně mi pomohli i v Treku. Sice jsem za ně nemohl závodit, ale přidělili mi trenéra, bývalého španělského profesionála Markela Irizara, který je v týmu jedním ze sportovních ředitelů. S ním jsem byl hodně v kontaktu a jsem pořád. Sedli jsme si spolu.

Pár dní po návratu z Austrálie vás Trek-Segafredo vzal hned jako stážistu do Itálie na jednorázové závody. To bylo v plánu?

Něco v plánu bylo, ale nečekal jsem, že jich bude hned šest… Ale věděli, že jsem dobře rozjetý z mistrovství světa, tak toho chtěli využít. Jsem hlavně rád, že jsem konečně v sezoně mohl v závodě obléknout dres Trek-Degafredo. Pro mě je to super, tolik závodních dnů jsem během roku neměl. Jel jsem teď tři závody za sebou, ještě mě čeká Giro del Veneto, Veneto Classic a jeden gravel závod. Hned po nich odlétám do Ameriky, kde máme s týmem rozlučku se sezonou.

Jak jste se v závodech cítil?

V těch prvních na mě ještě dolehl jet lag po návratu z Austrálie. Ale postupně jsem se do toho dostal. Na Tre Valli Varesine jsem jel 130 kilometrů v úniku, ale v předposledním kole nás dojeli. Tam už jsem se cítil líp.

Vzali vás noví kolegové v pohodě?

V tom nebyl problém. Všichni věděli, co se mi v Austrálii povedlo a hned gratulovali. Přijetí bylo super. Jsme nekonfliktní tým a všechno funguje, jak má. Umím dobře anglicky i italsky, takže nebyl žádný problém. Kluci jsou komunikativní. Víc se s ostatními poznám až v Americe a pak v prosinci na soustředění.

Těšíte se vůbec na volno, když jste v letošní sezoně tolik nezávodil?

To určitě jo, protože trénovat jsem musel úplně stejně a práce jsem odvedl spoustu. Potřebuju vypnout. Doma na Šumavě půjdu na ryby, to je pro mě ten nejlepší relax. Letos jsem chytil pár hezkých kaprů, ještě bych to rád zkusil i na dravce.

Jste typ cyklisty, který sotva skončí sezonu, tak začne na nějakou dobu hřešit v jídle?

První týden volna si nějakou prasárničku dám… Pořádný burger, zmrzlinový pohár se šlehačkou. Asi něco zkusím v té Americe. Ale určitě to nechci přehánět.

Už víte, co vás s týmem čeká v dalších měsících?

Poslední závod mám 16. října, hned druhý den letím do Ameriky, kde budeme pět dní. Pojedeme do sídla Treku, Sramu, snad máme hrát i nějaký hokej, bude společná oslava sezony. A pak mám volno.

Kdy vás čeká první soustředění?

Až v prosinci ve Španělsku, tam už by se měl řešit program na sezonu. Ale s bráchou odjedeme do Španělska už v listopadu, pronajímáme si apartmán v Motrilu kousek od Sierra Nevady. Už jsme na stejném místě byli vloni a letos bychom tam chtěl vydržet tak do března nebo dubna s tím, že budu odjíždět jen na soustředění nebo závody.

Tušíte už aspoň, co s vámi tým zamýšlí v nové sezoně? Podle toho, co jsme se bavili, tak není vyloučeno, že bych hned v lednu letěl znovu do Austrálie na Tour Down Under. Ještě to ale není stoprocentní. Vím, že šanci určitě dostanu, v některých menších závodech i jako lídr, aby mě v téhle pozici vyzkoušeli. Možná bude i nějaká Grand Tour, Giro nebo Vuelta. Ale víc budu vědět až v prosinci.

Foto: Bikeracing Sydney, Trek-Segafredo

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended