Mathias Vacek bude jediným českým reprezentantem mezi elitou, který se představí v časovce na mistrovství světa ve Švýcarsku. Už nadcházející neděli se v Curychu pokusí navázat na skvělá představení z boje proti chronometru na španělské Vueltě, kde absolvoval premiéru na Grand Tour. O týden později pak bude v zemi pod Alpami českou jedničkou pro hromadný závod.

S jakými ambicemi vstoupíte do nedělní časovky dlouhé 46 kilometrů?

Bude mým hlavním cílem na mistrovství světa. Po Vueltě jsem si odpočinul. Nechtěl jsem jet hned mistrovství Evropy, protože jsem byl vážně unavený. Všechnu koncentraci pro zbytek sezony jsem napnul k šampionátu. Pojedu následně ještě dva závody, ale absolutní důraz kladu na představení ve Švýcarsku. Snad v sobě ještě najdu dost síly. Je to atraktivní časovka, převýšení je přes čtyři sta metrů. Délkou je podobná té z mistrovství republiky. Uprostřed je stoupání, pak se zase klesá zpět do města. Jde o hodně zajímavý profil, na němž podle mého mají šanci i cyklisté, kteří nejsou vyloženě specialisté na časovku. Půjde o dokonalé rozložení sil na tak dlouhé trati.

O týden později vás čeká na mistrovství světa závod s hromadným startem na 273 kilometrů, kde je převýšení 4291 výškových metrů. Půjde o nejnáročnější šampionát za poslední roky?

Silniční závod s výrazným převýšením pojedou skvělá jména jako Tadej Pogačar, Primož Roglič či Remco Evenepoel. Všichni se chystali speciálně na šampionát. Bude těžké bojovat o nejvyšší příčky v konkurenci velkých reprezentačních výběrů, ale na silnici se může stát cokoliv.

Stihl jste si po Vueltě dostatečně odpočinout?

Únava byla veliká. Náročnost letošní Vuelty byla extrémní. V každé etapě převýšení minimálně dva tisíce výškových metrů, to je těžké přežít. Pro mé tělo to navíc bylo něco nového. Ale čekal jsem, že z hlediska únavy budu po závodě v ještě větší krizi.

Skvěle jste na Vueltě zvládl časovky. V úvodní jste dojel druhý, v závěrečné šestý. Jednalo se o velký rozdíl po devatenácti etapách, které peloton absolvoval před vyvrcholením Grand Tour v Madridu?

Pro mě se jednalo o první Grand Tour a úplně jsem nevěděl, jak moje tělo bude reagovat po třech týdnech závodního zápřahu. Už jsem byl dost unavený. Rozjel jsem to jako první den, ale už jsem byl na dně svých sil. Navíc závěrečná časovka byla delší o dvanáct kilometrů než úvodní. Výsledkem bylo šesté místo.

Vozil jste bílý trikot nejlepšího jezdce do 25 let, dvakrát dojel v etapě druhý, jednou čtvrtý, přidal jste také šesté a sedmé místo. Posílil jste hodně svoji reputaci?

Postupně jsem vnímal, že jsem překvapil hodně závodníků. Nechci říkat, že nevěděli, kdo jsem. Ale na Grand Tour je dobrý výsledek prostě něco jiného. To je o level výše. Třeba v etapě do Cordoby nikdo nepočítal, že dokážu přejet kopec a ještě bojovat o výhru v etapě. Bylo pak docela vtipné poslouchat, když si další den cyklisté vykládali, co se na špici dělo. Byl to dobrý pocit.

Dokážete predikovat, jaká Grand Tour vás může čekat v příští sezoně?

Přáním každého cyklisty je start na Tour de France. Kdybych jel Giro nebo Vueltu, nebudu se zlobit ani za jedno. Ale mým snem je Tour de France.

A budete už v jiné pozici? Může vás Lidl-Trek použít jako lídra pro celkové pořadí?

Závodník musí bitvě o celkové pořadí na Grand Tour podřídit celou přípravu, být nastavený úplně jinak i psychicky. Myslím, že je nereálné, abych bojoval o podium proti Rogličovi nebo Pogačarovi. Možná na menších etapových závodech, ale na Giru, Tour nebo Vueltě ještě tenhle čas nepřišel. Fyzicky jsem stavěný jinak než vrchaři z top týmů. Měl bych to neskutečně těžké. Spíš to vidím na bitvy o etapy, než na celkové umístění.

Foto: Jan Brychta

Autor článku: Redakce

Související

Recommended