V uplynulých dnech si Michael Kukrle prožil v dějišti olympijských her v Tokiu dost nepříjemných okamžiků. Cyklista královéhradecké stáje Elkov-Kasper musel kvůli pozitivnímu testu kolegy Michala Schlegela s dalšími českými cyklisty do izolace. Poslední dva dny nemohl pořádně trénovat, skoro nespal, přesto ho to nezlomilo. V silničním závodě jel 180 kilometrů v úniku, a nakonec obsadil velmi dobré 36. místo. „Je to největší úspěch dosavadní kariéry,“ řekl Michael v rozhovoru pro náš web.

Prakticky od startu se zrodil únik, v němž jsi nechyběl. Měli jste plán, že do něj skočíte?

Říkali jsme si se Štybym, že uvidíme, jak to bude vypadat. Chtěli jste tam být, kdyby odjela nějaká větší skupina, ale nakonec to dopadlo takhle. Nechali odjet skupinu hned po startu a já si tam doskočil.

Když jste měli náskok 20 minut, co se ti honilo hlavou?

Bylo mi jasné, že to asi sjedou, ale doufal jsem, že bychom mohli mít nějaký náskok ještě před posledním kopcem. To nevyšlo, jinak mohl být ten výsledek ještě o něco lepší. Ale dokázal jsem se udržet ve skupině, kde bojovalo asi 20 lidí.

Cítil ses během celého závodu v pohodě?

Nejdřív jo, ale po hodině jsem začal být takový jalový. Asi to byla daň za ty poslední dva dny. Ale pořád jsem doufal, že se zase rozjedu. To se nakonec taky stalo, s přibývajícími kilometry se mi jelo líp a líp.

Když favorité vaši skupinu dojeli, očividně tě to nezlomilo?

Já byl už od nominace na olympiádu nastavený, že se tu chci porvat o co nejlepší výsledek a svědomitě jsem se na to chystal. Obětoval jsem olympiádě poslední závody, které jsem bral jen jako přípravu, nechtěl jsem je jet úplně nadoraz. Chtěl jsem všechno prodat na olympiádě a říkal jsem si, že v posledním kopci pojedu nejlíp, jak budu moct, protože jsem chtěl bojovat až do cíle.

Nakonec je z toho 36. místo. Jsi spokojen?

Skupinu, kde nás bylo asi dvacet, jsem vedl a doufal jsem, že to tak přivezu do cíle. Ale tři kluci se zvedli a já na ně už nestačil zareagovat. Ale i tak jsem moc spokojený. Pro někoho 36. místo třeba nic neznamená, ale já jsem za něj šťastný a řadím ho úplně nejvýš v kariéře. Když jsem koukal na výsledky, potěšilo mě, že jsem za sebou nechal dost hvězd v čele s Valverdem nebo Dumoulinem.

Překvapil tě olympijský vítěz Carapaz z Ekvádoru?

Asi se před závodem víc skloňovala jména Pogačar nebo Roglič, já hodně věřil van Aertovi. Ale Carapaz je taky špičkový závodník, byl třetí na Tour a asi mu to po té Tour sedlo nejlíp.

Jak ti bylo, když jste z hotelu museli do izolace?

Byl jsem psychicky dost rozložený. Jeli jsme tam v noci, museli jsme na test, čekali jsme do čtyř do rána na výsledek. Dostal jsem pokoj, kde to smrdělo kouřem a skoro jsem nespal. Před závodem jsem musel zase v pět hodin ráno na test, takže jsem toho taky moc nenaspal. Nemohl jsem trénovat, objel jsem čtyři hodiny na trenažeru. Takhle dlouho jsem na něm snad nikdy nejel. Kdybychom byli pozitivní, tak chápu, že nás chtějí někam uklidit, ale jak s námi zacházeli, přestože jsme byli negativní, to mi hlava nebrala. Vždyť já ani do poslední chvíle nevěděl, jestli nás pustí do závodu nebo ne. Orali s námi neskutečně. Tak jsem rád, že jsem se přes to všechno dokázal na závod koncentrovat. Bylo to takové z extrému do extrému.

Kolik lidí ti po závodě gratulovalo?

Chodí strašně moc zpráv, ani na všechny nestíhám odpovídat. Všem moc děkuju.

Jak se za výkon v silničním závodě odměníš?

Máme objednanou pizzu, doteď jsme byli pořád na rýži. Doufám, že už nás pustí z izolačního hotelu a zítra se aspoň vrátíme do vesnice.

Ve středu tě ještě čeká časovka? Na co si v ní troufáš?

Trať by mi měla vyhovovat, ale nějaké konkrétní umístění zatím v hlavě nemám. Ještě jsem ani pořádně nestudoval, kdo všechno pojede. Musím se dobře rozjet a uvidíme, na co to bude stačit. Nemám sice úplně top materiál, ale budu bojovat.

Foto: Reuters, Jan Brychta, ČSC

Autor článku: Jan Krůta

Související

Recommended