Jaro plné velkých debutů. Poprvé v kariéře absolvoval týden trvající etapový závod. Debutoval na klasikách Paříž-Roubaix a Lutych-Bastogne-Lutych do 23 let. Pavel Šumpík udělal přestupem do development týmu Picnic PostNL zásadní krok k naplnění snu o angažmá ve World Tour. “Mám dokonalé podmínky a vše podřizuji úspěchu,” vypravuje osmnáctiletý rodák z Pardubic, který je úřadujícím juniorským mistrem republiky v časovce i hromadném závodě.

Pavle máte za sebou premiéry v klasikách Paříž-Roubaix či Lutych-Bastogne-Lutych nebo v etapovém závodě Tour du Rwanda. Jak vzniká váš závodní kalendář?

Řešil jsem s vedením týmu, jaký typ jezdce vlastně jsem. A domluva směrem k mému závodnímu programu je, že se nebudu zaměřovat na časovku ani vyloženě třeba vrchařské závody. Spíše půjde o celkový rozvoj. Během dvou let, na které jsem podepsal smlouvu, by mělo vyplynout, v čem jsem nejsilnější. Trenéři mi závody hodně pečlivě vybírají. Mohu se ukázat bez velkého tlaku, což je super.

Jste za takový přístup rád nebo byste raději volil jinou cestu?

Všechno je podřízeno sbírání zkušeností. Sportovní ředitel týmu Picnic PostNL Rudi Kemna prohlásil, že kdo chce vyhrát Tour de France, musí jezdit v kopcích i na kostkách. Já chci jít krok za krokem a udělám všechno, abych uspěl a prosadil se až do našeho prvního týmu.

O vaše služby měly před sezonou zájem týmy jako Visma či Soudal Quick Step. Proč jste vlastně vybral právě Picnic PostNL?

Líbil se mi jejich přístup. Měl jsem v předešlých sezonách nějaké výsledky, ale neposlali mi hned nabídku kontraktu. Chtěli, abych přicestoval do Nizozemska a v zázemí týmu absolvoval testy. Měl jsem ukázat, čeho jsem schopný. Současně chtěli znát úroveň mojí komunikace, vystupování, chování. Celkové fungování týmu mě prostě oslovilo. A navíc nijak netlačí na výsledky. Závodníci mého věku dostávají čas, aby se mohli rozkoukat a podávat následně co nejlepší výkony.

Prvním závodním vystoupením na nové adrese pro vás byl etapák Tour du Rwanda. S čím jste se z dějiště letošního mistrovství světa vracel?

Nikdy v minulosti jsem nejel sedmidenní etapák. Šlo o hodně zajímavou zkušenost a pro mě mimořádně specifický závod. Z celkového pohledu nebylo vlastně nic, jak jsem byl zvyklý. Povedl se mi prolog, při němž jsem skončil šestý a následně jsem jel dvě etapy v trikotu pro nejlepšího mladíka, což byl příjemný bonus. Ale jinak jsem hlavně pracoval pro týmové kolegy a třeba rozjížděl tempo do kopců. Ve startovní listině bylo hodně reprezentačních týmů z Afriky. Moc jsme nevěděli, co můžeme čekat. Navíc se jelo ve vysoké nadmořské výšce, s čímž jsem neměl zkušenost.

Co obnášelo závodění v lokalitě, která bude při podzimním šampionátu pro většinu cyklistů velkou neznámou?

Pro mě byla zásadní vysoká nadmořská výška. Královská etapa se jela dva a půl tisíce metrů nad mořem, což se na mně hodně projevilo. Nečekal jsem, že tohle bude tak zásadní. Vysoká nadmořská výška bude určitě jeden z faktorů, který může do výsledků promluvit.

Prostředí závodu vás ohromilo?

Bylo to určitě něco naprosto odlišného, nikdy jsem v podobných kulisách nezávodil. Hodně do závodů může promlouvat prach, který pokrývá silnice. Ty byly v perfektním stavu. Ale když zaprší, vzniká velký problém. V poslední etapě po dešti lehnul hned v první zatáčce celý peloton. Závod byl nejprve neutralizován. Ale následně vlastně zkušení závodníci rozhodli o zrušení etapy, protože řekli, že v daných podmínkách se závodit nebude. Bylo to hodně nebezpečné.

Máte už daný program na další část sezony?

Vrcholem jarní fáze by pro mě mělo být Giro NexGen.

Je pravděpodobné, že se objevíte i na některém větším závodu jako součást sestavy složené z jezdců týmu Picnic PostNL pro World Tour?

Vše je otevřené a záleží jen na mně. Celá organizace je hodně propojená. Na prvním soustředění v lednu jsme byli s kluky z World Tour. Tréninkové kempy jsou také společné. A kalendář je plný závodů, kde jsou sestavy složené závodníky z našeho devotýmu a doplněné třeba o dva kluky z World Tour formace. Nebo se naopak někde objeví ve startovce s našimi nejlepšími závodníky některý z kluků ze záložního týmu.

Přesídlil jste kvůli novému angažmá do Nizozemska nebo pendlujete mezi týmovou základnou a domovem?

Většinu času trávím na týmové základně v Sittardu. Máme týmovou řadovku. Každý z kluků má k dispozici jeden apartmán. Sám si vařím, uklízím, peru. Pečuju o kolo. Jde o velkou zkoušku, ale všechno je zaměřené na cyklistiku. Zásadní je trénink a regenerace. Když netrénujeme, stejně se s dalšími závodníky sejdeme a řešíme cyklistiku. Jsem za danou možnost nesmírně rád, protože si vytváříme lepší partu, což se následně promítá v závodech. Podle typu tréninku se domlouváme s ostatními závodníky na tréninkových skupinách. Určitě jde o příjemnější variantu, než kdybych trénoval doma sám. Navíc nemusím tolik cestovat. Během čtyři týdny trvajícího bloku před Paříž-Roubaix jsem jel dva závody a měl soustředění. Kdybych měl cestovat z domova, plýtval bych energií, což si nemohu dovolit. Všechno podřizuji závodní kariéře a snu o World Tour.

Přinesl přesun do Picnic PostNL hodně revoluční novinky do vašeho cyklistického programu?

V akademii Romana Kreuzigera jsem zažil podobný přístup. Vlastně jsme měli vše nastavené téměř totožně, tudíž jsem měl adaptaci na prostředí v Picnic PostNL hodně ulehčenou. Hodně se dbá na dochvilnost. Lepší přijít o pět minut dříve, než o minutu později. Disciplína je všeobecně velmi zásadním prvkem v celém systému, stejně jako týmový duch. Jde o maličkosti, které ulehčují práci všem. Velmi důležitý je přístup k plnění tréninkových povinností. Chování během závodů, ale i na tréninkových kempech a na veřejnosti. Vyžaduje se aktivita směrem k týmu. Na konci každého dne sepisujeme krátkou zprávu, jak jsme se cítili během tréninku. Ty pochopitelně nahráváme do týmového systému a denně dostáváme od trenérů zpětnou vazbu, v níž je vyhodnocení našeho dne na kole. Jde o pokyny, v jakých zónách a na jakých wattech jezdit. Zda jsme intenzitu přeháněli a máme druhý den ubrat, nebo naopak zda je třeba přitlačit.

Jak zvládáte cyklistické povinnosti se studiem na gymnáziu Doktora Emila Holuba v Holicích?

Na škole mi vychází vstříc a mám individuální plán s předepsanými testy z každého předmětu. Musím přiznat, že nejsem úplně studijní typ a hasím školní povinnosti na poslední chvíli. Ale zvládám studijní i cyklistické povinnosti.

Foto: Picnic PostNL

Autor článku: Redakce

Související

Recommended