Už jen měsíc zbývá do závodů, kde se v Tokiu bude bojovat o olympijské medaile v cross country horských kol. Muži pojedou v pondělí 28. 7. a ženy o den později. Česko vysílá do Tokia dva závodníky: Ondřeje Cinka a Jitku Čábelickou. Reprezentační trenér Viktor Zapletal věří, že mají na hodně dobré výsledky. Cinka pasuje mezi adepty na některou z medailí.

Viktore, jak vidíte šance svých svěřenců v Tokiu?

Ondra má určitě životní formu a zcela jistě patří mezi pětici, která by si to měla rozdat o medaile. I když ta špička je u mužů daleko širší a v podstatě může vyhrát kdokoli z okruhu 15 lidí. Každopádně patří k favoritům a chce to potvrdit. Dělá pro úspěch na olympiádě maximum a je to závodník, který se na ten den D umí dobře nachystat. Pro Jitku je účast na olympiádě v podstatě splněním snu. Taky je na tom dobře a pokud by se umístila někde na hranici top 15, byl by to pro nás obrovský úspěch. Olympijská trať je extrémně náročná a Jitka to na ní při testovacím závodě dávala obdivuhodně. I přesto, že když začínala, závodilo se na úplně jiných tratích.

Můžete prozradit plán finální přípravy?

Ondra už je týden ve francouzském Les Gets, kde se teď pojede Světový pohár. Jitka se tam přesouvá ve čtvrtek. Ondra pak hned z Francie pokračuje na vysokohorské soustředění do Livigna, kde bude až do 16. července, no a 19. července už letíme do Tokia. Jitka volí osvědčenou přípravu v domácích podmínkách. Má to tak vyzkoušené a vyhovuje jí to. Na olympiádu se v podstatě chystá celou sezónu.

Proč volí Ondra Cink přípravu ve vysoké nadmořské výšce?

Svědčí mu to a rád tam trénuje. I když olympijský závod není nějak vysoko položený, Ondra se rychle dokáže aklimatizovat a prodat to. Navíc moc rád závodí ve velkém vedru, které v Tokiu bude panovat. S tím můžou mít někteří taky problémy.

Říkal jste, že Cink umí skvěle vyladit formu na den D. Takže myslíte, že to v Tokiu cinkne?

Určitě na to má. Já znám Ondru už řadu let, jezdí se mnou od doby, kdy byl třiadvacítkář. Jemu radí spousta lidí, ale má výjimečný dar, třeba jako Jára Kulhavý, že poslouchá i svůj vlastní rozum a nachází ideální variantu přípravy na daný závod. Když řekne, že ho pojede dobře, tak mu to většinou vyjde. Navíc poslední dobou velmi stabilizoval formu a tu ještě dokáže na danou chvíli naladit do absolutního topu.

Koho považujete za jeho největší soupeře?

Těch jmen je víc. Mathieu van der Poel, Thomas Pidcock, Švýcar Mathias Flückiger, který je vynikající sjezdař, nikdo nemůže podceňovat ani ikonu Nina Schurtera. Pak jsou to Francouzi Jordan Sarrou, Viktor Koretzky… Ale může se do toho namotat i někdo další.

Mathieu van der Poel teď jede Tour de France. Myslíte si, že i po ní může v olympijském cross country bojovat o zlato?

Určitě na to má předpoklady. Otázkou je, zda to bude schopen dát dohromady s Tour, jestli ji pojede celou nebo ne. Nikdo neví, co to s ním udělá, asi ani on sám, ani jeho tým, ani jeho trenéři. Nemá to vyzkoušené. Ale když přechází z jedné disciplíny do druhé, zvládá to vždycky bravurně. Na druhou stranu, je to taky jen člověk a dokáže si vybrat slabší chvilku nebo udělat chybu. Ale myslím si, že určitě pojede o medaili. Na té trati nebude mít problém, je to skvělý technik.

Jaké nástrahy na závodníky při olympijském cross country na trati čekají?

Musím říct, že je opravdu extrémně těžká. Před dvěma lety jsme tam jeli testovací závod, a i takový borec jako Nino Schurter pak řekne, jestli to UCI už nepřehnala. Překvapilo to i největší šampióny a nejlepší techniky. Třeba ve Světovém poháru jsou určitě hodně těžké tratě jako třeba Mont-Sainte-Anne v Kanadě. Ale když to porovnám s tou olympijskou, tak ta v Tokiu je ještě o 50 procent těžší. Extrém, který jinde nenajdete. Trať pomáhala organizátorům jedna britská reprezentantka v moto trialu.

Co je nejtěžší?

Prudké sjezdy i výjezdy, některé mají sklon až 27 procent. Hodně se toho odehrává na obrovských kamenech. Je tam jeden skok, který se najíždí z roviny, ale dopad je jak na skokanském můstku, takže člověk padá do strašné díry. No a hned po dopadu je prudký kamenitý výjezd nahoru. Je tam řada míst, kde člověk nesmí udělat chybu. Třeba jedna prudká stěna, kam se musí najet extrémně vysokou rychlostí a do dvou třetin se díky tomu dostanete. Když si člověk přišlápne, vyjede to, ale jak udělá chybu, letí. V řadě případů překonáváte svůj strach, i když závodníci jsou na to trénovaní. Chce to si tu trať při trénincích co nejlíp najet a najít si ty svoje cesty.

Do Japonska odlétáte týden před závody. Je to kvůli aklimatizaci dostatečná doba?

My jsme kvůli pravidlům Covid 19 ani neměli jinou možnost. Podle nich tam můžeme být maximálně pět dní předem a do 24 hodin po skončení závodů musíme odletět zpátky. Původně jsme samozřejmě chtěli letět dřív. Než začnou ve čtvrtek oficiální tréninky na trati, tak ani na kole nesmíme vyjet z cyklistické vesnice. Takže pokud se něco nezmění, asi budeme muset trénovat ze začátku jen na trenažeru. Ale bude to pro všechny stejné.

Autor: Jan Krůta, foto: Michal Červený, Pavel Křikava, JSphoto.cz

Autor článku: Admin

Související

Recommended