Síň slávy ČSC

Český svaz cyklistiky od roku 2014 v rámci galavečera Král cyklistiky uvádí také osobnosti české cyklistiky do své Síně slávy. Jejich seznam naleznete níže.

2023 – Iva Zajíčková

Nar.: 9. března 1948 v Brně-Královo Pole

Brněnská rodačka byla hvězdou domácích i zahraničních cyklistických drah; v letech 1971 – 1978 získala dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile na mistrovství světa ve sprintu. Jejími největšími soupeřkami byly sovětské závodnice Galina Carevová a Galina Jermolajevová a Američanky Sheila Youngová a Sue Novaraová. Vybojovala i pět bronzových medailí ze světových šampionátů; nejblíže titulu byla v roce 1973 v San Sebastianu, kdy v první finálové jízdě porazila Sheilu Youngovou, ale rozhodčí výsledek anulovali pro údajné křížení dráhy. Na MS v silničním závodě obsadila v Leicesteru v roce 1970 10. místo.

Iva Zajíčková je žena mnoha zájmů a nezdolné energie. Je osminásobnou mistryní světa v závodech na historických kolech včetně vysokých kostitřasů. Jako horolezkyně zdolala dvakrát nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro, vystoupila rovněž na Mont Blanc a na Leninův štít.

Během závodní kariéry vystudovala v Brně elektrotechnickou fakultu a v roce 1975 byla promována inženýrkou. Roku 1980 emigrovala do Rakouska, kde žila patnáct let. Poté, co restituovala ve Ždánici dům po prarodičích, se vrátila domů a angažuje se v komunální politice, v letech 2010 – 2014 byla starostkou.

„Kdybych měla dnešní cyklisty srovnat s dobou, kdy jsem jezdila já, tak v současnosti je na tom česká cyklistika o něco hůře. Ale samozřejmě konkurence je velká a je těžké se dostat mezi nejlepší. Ale myslím, že na špici se pořád nacházíme,“ říká Zajíčková.

2022 – Ivan Kučírek (im memoriam) a Pavel Martínek

Nar.: 25. listopadu 1946 v Břeclavi – zemřel 5. února 2022 v Brně 

Někdo čeká na největší životní úspěch nekonečně dlouho. Ten Kučírkův přišel v roce 1980, když mu bylo čtyřiatřicet let a už příliš nevěřil, že by ještě mohl startovat na mistrovství světa. Nominace se dočkal teprve poté, co s osmnáctiletým partnerem Pavlem Martínkem porazili na mistrovství republiky mistry světa Vačkáře s Vymazalem.

Začínal s několika sporty – hrál fotbal, hokej, plaval, už jako žák a dorostenec absolvoval první cyklistické závody na silnici. Až když v patnácti uviděl v Brně na velodromu dráhaře, rozhodl se, že bude sprinterem. V osmnácti, v roce 1964 už jel na MS do Paříže. V rozjížďce ho porazil obhájce mistrovského titulu Belgičan Patrik Sercu tak těsně, že rozhodovala cílová fotografie. Z oprav Kučírek postoupil mezi posledních osm.

Nedařilo se mu na OH 1964 a 1968, v obdobích mezi mistrovstvími světa porážel ty nejlepší, ale z vrcholných závodů stále jezdil s prázdnou. Až roku 1971 na MS ve Varese získal bronzovou medaili ve sprintu. Původně tam odjel jako tandemista s Vladimírem Popelkou a sprint měl absolvovat jen doplňkově. Jezdil i s Milošem Jelínkem, mají spolu stříbro z roku 1976.

Na MS 1980, kde získali své první zlato, byl Kučírek nejstarším účastníkem, Martínek nejmladším. Ale tohle spojení fungovalo báječně, triumf zopakovali o rok později doma v Brně a zlatý hattrick uzavřeli roku 1982 v Leicesteru. Spolupráci zakončili roku 1983 stříbrem z mistrovství světa. Z domácích šampionátů má 21 titulů.

Král cyklistiky roku 1971.

Pavel Martínek

Nar.: 27. října 1962 v Lounech

Čtyři medaile z mistrovství světa – tři zlaté a jedna stříbrná – to je jeho jedinečná bilance. Pavel Martínek je všechny získal s Ivanem Kučírkem na tandemu. 

Vyhráli spolu čtyři domácí tituly, na mistrovství světa spolu poprvé startovali v roce 1980 v Besanconu a hned z toho bylo zlato. Dělilo je neuvěřitelných šestnáct let, osmnáctiletý Martínek byl nejmladší, čtyřiatřicetiletý Kučírek naopak nejstarší účastník šampionátu. Úspěch z roku 1980 zopakovali v následujících dvou letech na šampionátech v Brně a Leicesteru, v Curychu přidali roku 1983 stříbro.

2021 – Čestmír Kalaš

Nar.: 8. května 1943 v Mladé Boleslavi

Bez nadsázky jej lze nazvat duší českého cyklokrosu v posledních třiceti, čtyřiceti letech. V roli trenéra byl u několika českých medailí na mistrovství světa a dlouhá leta byl předsedou cyklokrosové komise ČSC. 

Kromě toho se po sametové revoluci vrhl i do podnikání. Založil firmu Kalas, která šije cyklistické oblečení, bez něhož si současný český cyklistický peloton umí představit jen málokdo. Firma Kalas obléká mnoho týmů i reprezentací, kromě té české třeba i anglickou a také fenoména Mathie van der Poele ve worldtourovém týmu Aplecin Deceuninck.

Byl předsedou organizačního výboru mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře v letech 2001, 2010 a 2015. V roce 2006 působil jako ředitel Závodu míru. Má i sportovní minulost, do roku 1970 závodil za Slavoj České Budějovice, Duklu Český Krumlov a Dynamo České Budějovice. V šedesátých letech pravidelný účastník závodu Praha – Karlovy Vary – Praha.

V roce 1973 založil ČSAD Tábor, který pod různými názvy funguje dodnes. V 90. letech minulého století byl jeho předsedou.

2020 – Antonín Bartoníček

Nar.: 20. února 1949 v Karlových Varech

Někdejší vynikající silničář, vítěz šesti etap slavného Závodu míru, etapových závodů Okolo Slovenska, Kolem Skotska či Británie.

V devatenácti letech se z Karlových Varů přesunul do tehdy elitního týmu plzeňské Rudé hvězdy. Stal se velkým pojmem v koncovkách etap Závodu míru, které se často dojížděly na škvárovém oválu stadionů. V roce 1972 právě takhle triumfoval v Karlových Varech.

Později přesedlal do role trenéra a v reprezentaci vedl výtečnou partu, mimo jiné Romana Kreuzigera staršího, Jozefa Regece, Václava Tomana, Zdeňka Štykse či začínajícího Jána Svoradu. „I v roli trenéra a podnikatele se mi trošku dařilo. Ale nejvíc vzpomínám na závodění. Tam jsem slavil největší úspěchy a život cyklisty byl velice krásný,“ svěřil se Antonín Bartoníček na slavnostním vyhlášení ankety Král  cyklistiky.

V devadesátých letech minulého století se odvážně vrhl do role podnikatele. A i tady uspěl, jeho obchod s cyklistickým zbožím v Plzni nese jméno Bartoníček dodnes.

2019 – Miroslav Janout a Vladimír Holeček

Miroslav Janout

Nar. 10. června 1948 ve Strakonicích 

Jako reprezentant své země jezdil mnoho let po světě jako uznávaný mezinárodní rozhodčím cyklistiky. ´Pískat´ cyklistiku začal v roce 1988 a kompletně této činnosti se věnoval přes třicet let. V Táboře v roce 2015 to bylo jeho třicáté a zároveň poslední cyklokrosové mistrovství světa. Naposledy byl ještě v roce 2021 instruktor na Tour d´Avenir. Řídil ale i etapy Tour de France, Giro d´Italia a Vuelty. Mnohokrát byl na světových šampionátech, působil při OH v Pekingu. 

„Na všech závodech – silničních, dráhových či cyklokrosových – jsem jako rozhodčí strávil celkem více než 2000 dnů. Třeba na Tour de France musíte být i nějakých 24 dnů. Když to tedy sečteme, tak jsem na závodech strávil pět a půl roku života. Teprve na stáří si začínám uvědomovat, co dlužím rodině. Na druhé straně jsem poznal ve světě hodně skvělých lidí, s řadou z nich jsme dobří přátelé a to jsou moje nejlepší cyklistické zážitky,“ prozradil Miroslav Janout.

Vladimír Holeček

Nar. 28. března 1936 v Praze

Dlouholetý závodník, ale především funkcionář Vladimír Holeček je bezpochyby největší českou cyklistickou autoritou na diplomatickém poli. Sám aktivně jezdil především na dráze a v letech 1959 –1961 byl členem československé dráhové reprezentace. 

Po skončení aktivní kariéry se vydal na funkcionářskou dráhu. Nejprve byl předsedou Pražského svazu, později, v letech 1972 – 1976 předsedou Československého svazu cyklistiky. Především ale působil ve vrcholných mezinárodních funkcích. V letech 1990 – 2001 byl viceprezidentem Evropské cyklistické unie a poté osm let jejím prezidentem. 

V Mezinárodní cyklistické unii (UCI) byl předsedou sálové komise (1981 – 2000), od roku 1993 byl členem řídícího výboru a v letech 1997 – 2009 viceprezidentem UCI. V současné době je čestným předsedou UEC a čestným viceprezidentem UCI.

Sám vzpomíná na svůj velký diplomatický úspěch. “Dříve o právu pořádat MS rozhodovaly národní federace na kongresu UCI. Lobování tedy bylo složité a velmi drahé. Přesto se povedlo šampionáty získat. Podařilo se do Prahy dostat světový cyklokrosový šampionát v roce 1972, ale složitější to bylo s kandidaturou Prahy a Brna na silniční a dráhové mistrovství světa pro rok 1981. Našimi konkurenty byli Dánové, kteří uspořádali v Mnichově před kongresem UCI velkolepý banket. My jsme na něco podobného prostředky neměli. K dispozici byly tradiční upomínkové předměty a pro každou federaci láhev becherovky. Tehdejší sekretář svazu Jiří Baumruk to vyřešil skvěle. Vše přivezl k sálu, kde se konal dánský banket a při východu společně s předsedou svazu každou delegaci obdaroval a požádal o podporu naší kandidatury. Dánové kroutili hlavami nad tou drzostí. Ale ten nápad rozhodl ve prospěch Prahy a Brna. A od té doby generální sekretář UCI Jekiel tvrdil, že becherovka je nad zlato,“ popsal Vladimír Holeček.

2018 – Jiří Škoda

Nar. 27. března 1956 v Brně

Na olympijských hrách 1980 v Moskvě vybojoval spolu s Alipi Kostadinovem, Michalem Klasou a Vlastiborem Konečným bronzovou medaili v silničním závodě družstev. V individuálním závodě obsadil 13. místo, což byl nejlepší výsledek našich barev.

S cyklistikou začínal v roce 1970 ve Favoritu Brno, v polovině sedmdesátých let přešel do Dukly Brno k trenéru Františku Jursovi. Největší podíl na jeho výrazném výkonnostním růstu měl ale reprezentační trenér Pavel Doležel. Ten ho také v roce 1978 zařadil do silničářského družstva, které dlouhodobě připravoval pro časovku na 100 km do Moskvy.

V první polovině 80. let Škodova sportovní forma gradovala, výsledky z mnoha světových soutěží vzbuzovaly naděje pro OH 1984 v Los Angeles, kterých jsme se ale nezúčastnili. Škoda byl na MS 1978 pátý v družstvech a dvanáctý v závodě jednotlivců, v roce 1981 byl v Praze s časovkářským týmem třetí, 1982 devátý mezi jednotlivci, 1983 opět pátý v závodě družstev.

Osmkrát startoval v Závodě míru, v pořadí jednotlivců byl při své premiéře čtvrtý, dvakrát pak pátý. V jiném slavném etapovém závodě Tour de l’Avenir byl roku 1980 čtvrtý a v roce 1984 obsadil dokonce 2. místo. V témže roce získal Trofej Adidas, která byla udělována nejlepšímu amatérskému cyklistovi světa. Po skončení závodní činnosti nastoupil trenérskou dráhu. Nejprve ve Favoritu Brno, pak vedl reprezentační tým Československa na OH 1992 v Barceloně, později působil ve Slušovicích, byl manažerem Favoritu Brno a poté se stal trenérem týmu JOKO-VELAMOS.

Král cyklistiky v roce 1980.

2017 – Miloš Fišera

Nar. 17. února 1950 ve Vrchlabí

Stal se prvním československým cyklokrosařem, který získal pro svou zemi v seniorské kategorii medaili; bylo to stříbro na mistrovství světa 1972 v Praze. Dále vybojoval titul na mistrovství světa 1981 ve španělské Tolose, to byla zase první zlatá pro československé barvy. O rok později ho ve francouzském Lanarvily obhájil v památném souboji se svým synovcem Radomírem Šimůnkem. 

Na mistrovství světa amatérů startoval desetkrát, amatérskou kariéru ukončil v roce 1983 šestým místem na mistrovství světa v anglickém Birminghamu. V letech 1988 – 1990 se třikrát zúčastnil mistrovství světa profesionálů, kde obsadil postupně 13., 18. a 22. místo.

V mládí také lyžoval, jakpak by ne, když pocházel z Vrchlabí. V závodech míval hodně smůly, takže občas přemýšlel i o ukončení sportovní kariéry. Ta největší ho však potkala v pětadvaceti letech, kdy utrpěl těžké zranění při návratu z Varšavy. A taky mu tehdejší režim nedopřál včasný přestup k profesionálům. „Době, ve které jsem závodil, bych vyčítal to, že mi neumožnila přejít k profesionálům včas. Když jsem povolení dostal, byl zenit mé výkonnosti někde jinde,“ povzdechl si po skončení kariéry.

Král cyklistiky z let 1981 a 1982.

2016 – František Jursa a Radomír Šimůnek st. (in memoriam)

František Jursa

Nar.: 1. května 1933 v Brně – zemřel 28. prosince 2022 v Brně

Jedna z českých cyklistických legend. Byl úspěšný závodník, trenér i funkcionář. Jeho největšími sportovními úspěchy jsou páté místo ve stíhacím závodě družstev na olympijských hrách 1956 v Melbourne, získal několik titulů mistra republiky na dráze, silnici a v roce 1957 i v cyklokrosu. 

Roku 1952 získal první silniční titul, když porazil v té době fenomenálního Jana Veselého. V roce 1961 se zúčastnil jako kapitán družstva Závodu míru, ale již čtyři roky předtím, v pouhých čtyřiadvaceti letech, založil cyklistický oddíl Dukla Brno, kde působil jako závodník, trenér i velitel. V jeho čele byl až do roku 1987.

Za 38 let trenérské práce v Dukle Brno vychoval desítky špičkových závodníků, např. Jana Smolíka, Rudolfa Labuse, Karla Vávru, Miloše Hrazdíru, Jiřího Škodu, Vlastimila Moravce, Pavla Padrnose, Pavla Buráně, Jiřího Bartolšice, Michala Klasu, Jozefa Regece, Vladimíra Vačkáře s Miroslavem Vymazalem či Jána Svoradu. „Šlo o ohromnou plejádu jezdců, se kterými jsem zažil hodně radosti a úspěchů i z mezinárodních závodů. Ti postavili cyklistiku do pozice nejúspěšnějšího brněnského sportu v historii,“ řekl kdysi František Jursa.

U příležitosti 50. výročí založení cyklistického oddílu Dukla Brno mu udělila ministryně obrany Vlasta Parkanová Záslužný kříž III. stupně.

Radomír Šimůnek st.

Nar.: 8. dubna 1962 ve Vrchlabí – zemřel 10. srpna 2010 v Kamenici u Prahy

Cyklokros sledoval zejména proto, že ho jezdil (a velmi úspěšně) strýc Miloš Fišera, sám však závodil i na silnici či na dráze. Pro jízdu na okruzích v terénu se podle svých slov rozhodl proto, že se jedná o komplexní disciplínu, kde je třeba zapojit všechny partie těla i hlavu. 

V roce 1980 se stal ve Wetzikonu juniorským mistrem světa a zahájil tak zlatou sklizeň svou i celého československého cyklokrosu. O dva roky později už byl druhý mezi seniory za strýcem Milošem Fišerou a potom dvakrát oblékl duhový dres amatérského mistra světa v letech 1983 a 1984. V roce 1989 byl mezi amatéry na MS druhý.

Na rozdíl od strýce Fišery měl štěstí. Doba se změnila a Šimůnek mohl přestoupit k profesionálům na vrcholu sil. Roku 1991 se stal profesionálním mistrem světa v nizozemském Gietenu a jako první v historii tohoto sportu zkompletoval zlatou sérii ze závodu juniorů, amatérů i profesionálů. V tomto roce byl zvolen Sportovcem roku. 

O rok později způsobil autohavárii, při níž zahynuli tři lidé. Byl odsouzen na osmnáct měsíců do vězení, ale po pěti měsících dostal od prezidenta Václava Havla milost. V jeho šlépějích kráčel i jeho syn, rovněž Radomír. Ten vybojoval řadu medailí na domácích šampionátech, ale mezi světovou elitou již na otce nenavázal, jedinou medaili – stříbrnou – získal na MS v roce 2001 v Táboře mezi juniory.

Král cyklistiky z let 1983, 1984 a 1991.

2015 – Pavel Doležel a Pavel Vršecký

Pavel Doležel

Nar. 30. listopadu 1940 v Černé Hoře

Když vyhrál Jan Veselý roku 1949 Závod míru, bylo Pavlu Doleželovi devět let. Narodil se nedaleko Brna, a když peloton projížděl jeho rodným krajem, mával závodníkům a snil o tom, že jednou s nimi pojede i on. Jako dorostenec nepatřil k výrazným talentům, a proto se nedostal do výběru Dukly.

Přesto ve třiadvaceti letech jel poprvé Závod míru a v Lodži ho připravila o etapové vítězství kolize s televizním vozem. Těžce odřený však stál na druhý den opět na startu. I když nevyhrál mnoho etap, stal se legendou Závodu míru. V roce 1965 skončil celkově druhý, v roce 1967 osmý a v letech 1967 a 1968 přivedl jako kapitán československé družstvo k bronzovým medailím.

Na mistrovství světa 1967 v Heerlenu byl třináctý ve stejném čase jako vítěz. V roce 1969 začal pracovat jako trenér, v letech 1974 až 1984 vedl i reprezentační tým. S kvartetem silničářů vybojoval bronz na MS 1975 v Belgii v časovce družstev, ve stejné disciplíně získal s reprezentačními týmy třetí místa na OH 1980 v Moskvě a na MS 1981 v Praze. V letech 1984 – 1988 trénoval řeckou reprezentaci a poté pět let vedl cyklistický oddíl JZD Slušovice.

Nakonec se vydal i na cestu organizátora. V letech 1993 až 2005 byl ředitelem Závodu míru. Cyklistickým šampionem se stal navzdory tomu, že v pěti letech utrpěl vážné poranění nohy, když ho na konci druhé světové války přejel vojenský vůz a jím vlečené dělo. Měl a stále má přezdívku Toleďák, podle španělského vrchaře Bahamontese přezdívaného „Orel z Toleda“.

Pavel Vršecký

Nar. 2. února 1942 v Praze

Pavel Vršecký je bezpochyby nejúspěšnější trenér československé dráhové cyklistiky, ale v minulosti vedl i cyklokrosaře. Závodil za kdysi známý klub Tesla Žižkov, výrazných úspěchů však nedosáhl. Ty přišly až v roli trenéra. Trénovat začal v Dukle Louny, kam původně přišel jako závodník. Od roku 1975 působil v ASD Dukla Praha a s jeho jménem jsou spojeny největší úspěchy československých dráhařů – stíhačů. Své svěřence dovedl k více než 120 domácím mistrovským titulům, mnohokrát s nimi uspěl i na mezinárodní scéně. 

V roce 1979 vybojoval Igor Sláma na mistrovství světa v Nizozemsku zlatou medaili v bodovacím závodě amatérů, o rok později na olympijských hrách v Moskvě získalo bronzovou medaili kvarteto Theodor Černý, Igor Sláma, Jiří Pokorný a Martin Penc. V následujícím roce na světovém šampionátu v Brně Penc, Pokorný, František Raboň a Aleš Trčka obsadili ve stíhacím závodě družstev třetí místo.

Roku 1983 v Curychu opět stíhací kvarteto vybojovalo bronzové medaile. Na mistrovství světa v italském Bassanu získal titul mistra světa v bodovacím závodě Martin Penc a prvenství přivezlo o rok později kvarteto Pavel Soukup, Aleš Trčka, Svatopluk Buchta a Theodor Černý z dráhy v Colorado Springs. O rok později získali stíhači další bronzovou medaili.

Pavel Vršecký připravoval juniory, kteří v roce 1993 získali na MS své věkové kategorie v Austrálii bronz v časovce družstev a stříbro ve stíhačce družstev. Výraznou měrou se podílel na sportovním růstu hvězdy Zdeňka Štybara, podepsán je pod světovým rekordem Ondřeje Sosenky v hodinovce na dráze v Krylatském v Moskvě v roce 2005. 

V listopadu 2012 byl Pavel Vršecký oceněn při vyhlašování Krále cyklistiky za celoživotní přínos cyklistice, již v roce 2003 obdržel cenu MOV Excellence Sportive.

2014 – Jan Veselý (in memoriam), Jan Smolík, Jiří Daler, Jan a Jindřich Pospíšilovi

Jan Veselý

Nar.: 17. června 1923 v Plástovicích – zemřel 10. února 2003

Legenda československé cyklistiky, všestranný závodník, držitel šestadvaceti titulů mistra republiky, první československý vítěz Závodu míru. Za druhé světové války se přišel do Prahy učit pekařem. To mimo jiné znamenalo sednout každé ráno s nůší rohlíků na kolo a rozvézt pečivo po desítkách obchodů. Vždyť také svůj první sportovní úspěch zaznamenal sedmnáctiletý Jan v tradičním závodě pekařských učňů v Modřanech. Teprve pak vstoupil do Českého klubu malostranských cyklistů, později se ve Spartě stal svěřencem známého trenéra Periče.

V roce 1949 se stal vítězem Závodu míru, v letech 1952 a 1955 byl druhý, čtyřikrát byl členem vítězného družstva v tomto závodě, sám vyhrál šestnáct etap. Na startu kdysi slavného závodu stál sedmkrát. V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách. Jako první cyklista zajel proslulý závod Praha – Karlovy Vary – Praha pod osm hodin, celkem ho vyhrál osmkrát.

Do svého posledního ročníku ZM v roce 1957 nastoupil spíš z donucení . Bylo mu 34 let a neměl formu. Když vzdal, vzali to tehdejší funkcionáři jako provokaci a náš nejlepší závodník se ocitl v nemilosti. Skandálně byl vyhnán z cyklistiky a přišel o tituly.

Nejlepšího výsledku na mistrovství světa dosáhl v roce 1949 v Kodani, kde obsadil deváté místo. Na OH 1952 byl v hromadném pádu stejně jako na MS 1945, pod olympijskými kruhy měl závodit i v roce 1948, ale těsně před odjezdem jeden z reprezentantů oslovil velmi neuctivě vysokého funkcionáře a všichni cyklisté zůstali doma. V domácích závodech získal tituly nejen na silnici, ale i na dráze a v cyklokrosu.

Jan Smolík

Nar.: 24. prosince 1942 v Lipníku nad Bečvou

Po Janu Veselém byl teprve druhým československým vítězem Závodu míru. Byl populární pro elegantní jízdu, dobrý spurt a jízdu v kopci. Novináři ho přirovnávali k legendárnímu Eddymu Merckxovi. 

Na rozdíl od spousty svých vrstevníků měl od počátku jasno, že bude cyklistou. V Hradci Králové se v patnácti letech přihlásil do Slovanu a začal vyhrávat dorostenecké závody. Na vojně v Dukle Brno šla jeho výkonnost prudce nahoru a přišly úspěchy i v kategorii dospělých. V zimě 1962 byl Smolík členem týmu Dukly, který byl třetí na mistrovství světa v cyklokrosu. 

Přišla vítězství v domácích etapových závodech a roku 1963 první start v Závodě míru. Skončil osmatřicátý, ale poté vyhrál těžký pětietapový závod Krušnohořím a Šumavou a v novém traťovém rekordu i populární Praha – Karlovy Vary – Praha. V roce 1964 oblékl Jan Smolík v druhé etapě Závodu míru žlutý trikot a přivezl ho až do cíle. Prvenství mohl zopakovat i v roce 1967, ale o vedoucí postavení přišel vinou krize v etapě do Ústí nad Labem a skončil čtvrtý. I tak ale dosáhl v kdysi populárním závodě skvělé bilance: vyhrál šest etap a v jedenadvaceti nesl žlutý dres.

Jednou byl mistrem republiky v kategorii jednotlivců, třikrát v časovce družstev, vyhrál etapové závody Kolem Slovenska a Bohemii. Na OH 1964 odstoupil po hromadném pádu, o čtyři roky později v Mexiku byl třiadvacátý. 

V roce 1973 skončil a stal se trenérem v Dukle Brno. Po odchodu do důchodu působil jako traťový komisař na Masarykově okruhu. Český olympijský výbor mu udělil v roce 2014 Cenu fair play.

Jiří Daler

Nar.: 8. března 1940 v Brně

Na letních olympijských hrách v roce 1964 v Tokiu získal zlatou medaili ve stíhacím závodě jednotlivců, což byla olympijská premiéra této disciplíny a zároveň první historicky zlatá československé cyklistiky. Na dalších letních olympijských hrách v roce 1968 v Mexiku skončil v kvalifikaci závodu jednotlivců, byl pátý v soutěži družstev.

S cyklistikou začal v šestnácti letech, kdy se ´nelegálně´ připojil k pelotonu závodu Brno–Mikulov–Brno. V létě 1956 se stal členem Slávie Žabovřesky a v Třebíči hned vyhrál svůj první závod. Po přestupu do Favoritu Brno získal svou první medaili z mistrovství republiky, stříbro ve sprintu. Mimochodem, ve stíhačce, která ho později proslavila, byl až sedmý.

Vojnu absolvoval v Dukle Pardubice, kde si po počátečních neúspěších vybojoval místo v reprezentaci. V roce 1962, po návratu do Favoritu, zajel ve Štětíně nejlepší československý čas ve stíhačce a tím se kvalifikoval na MS 1963, kde se probojoval mezi osm nejlepších. V roce 1964 přivezl bronz z MS v Paříži a tím se stal velkou nadějí pro OH v Tokiu. Tam ve finále porazil Itala Ursiho.

Tokijské hry odstartovaly sérii Dalerových úspěchů. V roce 1965 byl členem družstva, které získalo na MS v San Sebastianu bronz, roku 1966 byl na MS v Německu v individuální stíhačce druhý a o rok později v Amsterdamu třetí. Na sklonku kariéry v letech 1969–1970 jezdil silniční závody profesionálů a šestidenní na dráze. Nakonec dělal trenéra v Dukle Brno.

Jiří Daler byl osmkrát mistrem republiky ve stíhacím závodě jednotlivců i družstev, vytvořil čtrnáct československých rekordů a dva světové – při předolympijských závodech v Mexiku na 4 a 5 km.

Král cyklistiky v letech 1966 a 1967.

Jan a Jindřich Pospíšilovi

Jindřich Pospíšil 

Nar.: 23. března 1942 v Brně

Jan Pospíšil 

Nar.: 25. dubna 1945 v Brně

Mnozí namítají, že kolová není fotbal a mají pravdu. Tenhle sport neměl ve světě nikdy širokou základnu a hraje se pouze v několika zemích. Ale i tak je bilance bratrů Pospíšilových zcela výjimečná. Pětadvacet společných titulů mistrů republiky, dvacet titulů mistrů světa. Jednou Sportovci roku. Soubor výsledků, jaký nemá obdoby. Předtím, než spolu poprvé vystoupili na MS v roce 1964, kde skončili druzí, starší Jindřich vyhrál stříbro a bronz se svým původním partnerem Jaroslavem Svobodou. O rok později se už stali poprvé světovými šampiony. Se svou hráčskou kariérou se rozloučili na mistrovství světa v roce 1988 ziskem dvacáté zlaté medaile.  Vedle dvaceti zlatých získali ještě čtyři stříbrné medaile a jednu bronzovou. Nebylo tak mistrovství světa, z něhož by odjeli bez vzácného kovu.

Když přestali hrát, stali se trenéry: Jan odešel do zahraničí, zatímco Jindřich coby reprezentační trenér dovedl hned následující rok ke zlatu na mistrovství světa dvojici Berger- Kratochvíl. Poté i on odešel trénovat do ciziny.

Sportovec roku – 1979

Král cyklistiky – 1968, 1969, 1970, 1972, 1975, 1979, 1987, 1988