Je to olympijský matador. Biker Ondřej Cink debutoval v závodě pod pěti kruhy už v roce 2012 v Londýně. Při hrách v Tokiu 2021 útočil na stupně vítězů, ale technické problémy medailový sen zhatily. Na kontě tak má dvě čtrnáctá místa z Londýna a Ria 2016. „Chci vylepšit osobní maximum,“ plánuje třiatřicetiletý český reprezentant při vidině bojů o pařížské medaile.

Ondro, vybaví se vám ještě první olympijský závod starý dvanáct let?

Tehdy jsem ještě závodil v kategorii do třiadvaceti let a v Londýně jsem byl druhý nejmladší ve startovním poli. Prvním úspěchem bylo, že jsem se vůbec dokázal kvalifikovat. Jela tam úplná elita, dvaapadesát lidí, a já skončil čtrnáctý. Pro mě super výsledek. A také obrovský zážitek. V Londýně jsem poprvé poznal tak bouřlivou atmosféru. Na okruh dorazilo obrovské množství lidí. Mrzelo mě, že jsme nebydleli v olympijské vesnici. Ale náš závod byl poslední den celého programu, takže jsme se následně přesouvali na zakončení a alespoň jednu noc v olympijské vesnici jsme prožili.

V Riu o čtyři roky jste si všechno vynahradil?

Z hlediska olympiády jako takové bylo super, že jsme mohli být ve vesnici, na což jsem se těšil. Trošku svízel byl s ubytováním, protože pokoje byly skutečně miniaturní. Já nocoval s Honzou Škarnitzlem a měli jsme problém se do pokoje vejít. Ale vesnice jako taková měla všechno. A třeba cestou na snídani jsem potkal Usaina Bolta, to byl zážitek. A samozřejmě i další úspěšné sportovce. Proto se těším do Paříže, kde zase budeme všichni pohromadě. V Londýně jsme vlastně bydleli na klasickém hotelu, byli jsme od olympiády totálně odříznutí. Nebýt závodiště oblepeného olympijskými bannery, nešlo by o rozdíl proti normálnímu závodu. V Tokiu jsme pak bydleli sice v olympijské vesnici, ale ta byla jenom pro cyklisty úplně mimo Tokio. Přijde mi super, když jsou všichni sportovci pohromadě. Atmosféra je úplně jiná. Proto se tak těším do Paříže

Do Ria v roce 2016 jste cestoval v úplně jiné pozici ve srovnání s Londýnem…

Už jsem byl zabudovaný v elitní kategorii a měl jsem na kontě i nějaká pódiová umístění. Takže jsem chtěl bojovat o elitní pětku, v ideálním případě o medaili. Ale závod mi vůbec nesedl. Nejprve jsem pokazil start. Pak jsem sice odjel dobře první polovinu závodu, a dokonce jsem se dotáhnul na sedmé místo, ale poslední dvě kola mi vypnuly nohy a znovu jsem dojel čtrnáctý.

Tokio před třemi lety bylo poznamenané pandemií koronaviru, navíc jste se vracel s pachutí zmařené medailové šance.

Tokio pro mě byl obrovský cíl. Šlo o jeden z motivů, proč jsem opustil silniční cyklistiku a zamířil zpět na biky. Tehdy jsem měl životní formu. Cítil jsem se skvělý celý rok. Jel jsem do Tokia pro medaili. Na stupně vítězů jsem mohl dosáhnout, ale technické problémy v předposledním kole mě zastavily.

Tehdy jste se prodral na třetí příčku a ve srovnání s většinou soupeřů jste vypadal i v drsných podmínkách svěží.

Cítil jsem se skvěle. Věřil jsem si. Všichni mi pak říkali, že jsem měl mít medaili. Když jsem viděl, že medaili získal Španěl Valero, bylo mi hodně smutno… Vždyť on ani nebyl v okamžiku mého útoku ve skupině, z níž jsem odjel. Defekt zadního kola mě připravil o životní výsledek.

S jakými ambicemi nastoupíte do pařížského závodu?

Maximem z olympiády je pro mě čtrnáctá příčka, což bych chtěl vylepšit. Pokud dojede do desítky, budu spokojený. Za poslední dva roky se konkurence v cross country hodně zvedla. Jenom dojet ve Světovém poháru mezi nejlepšími třiceti je hodně náročné. Aby člověk mohl bojovat o podium, potřebuje super formu.

Jaké vlastně prožil Ondřej Cink sezony od olympijského Tokia?

Nebylo to ideální. Hodně na houpačce. Brzdily mě zdravotní problémy Rok po olympiádě mě začaly trápit alergie a potíží jsem se dosud nezbavil. Určitě to nebyl ideální olympijský cyklus.

Změnilo se cross country za dvanáct let, kdy jste na olympijských hrách debutoval?

Když se ohlédnu, tak v Londýně vlastně ani nebyly žádné skoky. A technické pasáže nebyly ani zdaleka náročné, jako jsou na tratích dnes. Kdybych přijel nyní do Londýna, olympijská trať by se mi zdála jednoduchá. Náročnost okruhů se hodně změnila. Mně se moc líbilo Tokio, kde byly i přírodní pasáže. Většinou jsou totiž tratě zcela umělé tvořené kameny, pískem a dřevěnými kládami. Závody jsou hodně rychlé.

Musel jste od Londýna změnit i přístup k tréninku? Prošla zásadní obměnou i technika?

Je to vlastně neporovnatelné. Kola jsou absolutně jiná, jezdí se zcela jiné zdvihy. Charakter tréninku je velice odlišný, mnohem více se závodníci musí zaměřovat na techniku. Každý víkend se pohybujeme na tratích, které jsou velice odlišné a mimořádně náročné.

Je pro vás olympiáda v Paříži vrcholem sezony? Nebo stejně velký význam přikládáte mistrovství světa, které se uskuteční ve vámi oblíbené Andoře?

Prakticky do poslední chvíle jsme závodili. Týden před olympiádou je mistrovství republiky, což určitě není ideální. Možnost absolvovat v klidu přípravu by bylo vhodnější. Prostor pro dlouhodobější tréninkový blok nebyl. Ale pro tým je mistrovství republiky důležité, tudíž ho určitě pojedu a pokusím se vybojovat sedmý titul. Po olympiádě budu týden trénovat doma a odletím do Andory, kde budu vlastně měsíc v kuse až do mistrovství světa. Tam bude prostor na přípravu mnohem větší. Navíc v Andoře se mi vždy dařilo a závod by mi měl určitě sedět více než v Paříži.

Foto: Michal Červený, Pavel Křikava

Autor článku: Redakce

Související

Recommended