V mládí hrávala hodně dobře fotbal, byla v mládežnických reprezentacích a dostala laso do pražské Sparty. Jenže Iveta Miculyčová musela vábení do světa velkého fotbalu odmítnout a našla si úplně jiný sport: freestyle BMX. V olympijské disciplíně park v srpnu v Mnichově šokovala Evropu, když se v pouhých šestnácti letech získala titul!

Teď ji čeká další výzva v podobě světového šampionátu v Abú Dhabí, kde bude v závěru týdne bojovat o vysněnou medaili, a také o postup na olympiádu do Paříže 2024.

Iveto, jaké máte ambice na mistrovství světa?

Moc ráda bych zabojovala o tu olympiádu. To je můj velký sen. Ale musím jít krok po kroku. Věřím, že na finále mám a dál se uvidí.

Bude na mistrovství světa daleko větší konkurence než na Evropě, kterou jste vyhrála?

Je tam jedna hodně dobrá Američanka, ale ta nejužší špička je podle mě v Evropě. Samozřejmě se může stát, že tam skočí kvůli olympiádě někdo další, koho zatím vůbec neznáme.

Berou vás už soupeřky po zisku titulu mistryně Evropy jako velkou favoritku?

Začínají. Nejdřív se to bralo tak, že je snad nemožný, aby to šestnáctiletá holka vyhrála. Spíš náhoda… Ale já tomu obětovala spoustu času. A je za tím i hodně dřiny. Letos mi to docela šlo, všechny závody jsem vyhrála. Pořád jsem tam nejmladší a mám prostor se zlepšovat. Protože tahle disciplína se dá dělat dost dlouho. Máme tam i holku, které je devětatřicet.

Změnil vás titul?

Určitě ne, jsem stejná, pokorná. Snažím se být dál sama sebou a nechci si nechat slávu stoupnout do hlavy. Už to sice není jen sportování pro radost a zachází to i do profi sportu, ale rozhodně necítím, že bych po titulu byla něco víc. Naše disciplína je hodně volná a k úspěchu musíte mít i štěstí. Daný trik můžete mít z tréninku naučený, jak chcete, ale ve finále můžete spadnout a je konec. Tak k tomu člověk musí přistupovat. Není to jak ve fotbale, že se vám nepovede klička, ale získáte znovu balón a jede se dál. Tady můžete být sebelepší, spadnete a nazdar.

Poznamenal vaši přípravu na mistrovství světa pád při tréninku, kvůli kterému jste musela mít i berle?

Stalo se mi to 8. října. Trénovala jsem backflip s otočením o 180 stupňů a vypadla jsem z kola. Rám se mi vrazil do svalu, měla jsem krevní sraženinu v lýtku. Naštěstí mám strejdu fyzioterapeuta, který se o mě postaral. Nohu zatejpoval, dostala jsem mastičky, zábaly, berle a vyléčilo se to rychle. Po deseti dnech už jsem zase seděla na kole. Nijak by mě to limitovat nemělo, i když se příprava trochu pozastavila a nestihla jsem se doučit nějaké nové triky.

Jste z tréninku pomlácená často?

Určitě, skoro každý trénink aspoň jednou spadnu. A z toho sem tam pramení i nějaká ta zranění. Mám za sebou několik výronů v kotníku, operaci kolena kvůli odštípnuté čéšce, spoustu odřenin, vyražených dechů… Ale naštěstí nic vážnějšího.

Souhlasíte s tím, že jezdci z adrenalinových disciplín mají práh bolesti někde jinde?

Asi to tak bude. Třeba na mistrovství Evropy v Mnichově jsem blbě spadla v kvalifikaci, vyrazila jsem si dech, byla jsem pomlácená a všechno mě bolelo. Pořadatelé se o mě hned začali starat, jako že dál nepojedu. Já o tom nechtěla ani slyšet. Vzala jsem si prášek proti bolesti, který není na seznamu zakázaných látek, nechala jsem si udělat tejp, trošku to zaledovala a šla jsem nahoru na rampu. Jakmile jsem se tam postavila, všechno ze mě spadlo. A byl z toho titul.

Jak jste se vlastně k tomuto sportu dostala?

Byla jsem před lety na otevření skateparku v Kostelci nad Orlicí a moc se mi líbilo, jak tam kluci skákali na kole. Hned jsem si řekla, že to taky zkusím. Pořídila jsem si kolo, začala jsem trénovat a po nějaké době jsem zkusila i první závody. Jezdím tři roky, ale obětovala jsem tomu všechen volný čas. Skoro nebyl den, kdybych vynechala trénink. I se sádrou jsem to zkoušela. No a když bylo venku ošklivo, vzala jsem kolo a šla jsem u nás doma jezdit do stodoly.

Než jste přičichla ke kolu, byla jste prý dobrá fotbalistka.

Začínala jsem hrát v Kostelci nad Orlicí dohromady s klukama. To je v mladších kategoriích normální. Ženský fotbal jsem poznala až v Hradci Králové, kde jsem kopala za starší žákyně. Docela mi to šlo. Hrála jsem v útoku a byla jsem čtvrtá nejlepší střelkyně celé soutěže. Byla jsem i v reprezentaci U15 a přišla nabídka do Sparty, kterou jsem ale nemohla přijmout.

Proč?

Byla jsem moc mladá, chodila jsem do šesté třídy. Měla jsem tady školu a s dojížděním by se to nedalo skloubit. Dohodli jsme se doma, že dochodím základku a dál se uvidí. A v tu dobu jsem si našla BMX. Řekla jsem si, že to toho půjdu. A kolo vyhrálo.

Dá se závodění na úrovni světové špičky skloubit se studiem?

Teď studuju Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích, obor požární ochrana. Zatím jsem ve druháku a zvládat se to dá. Nemám individuální studium, ale ve škole mi vycházejí vstříc a na závody mě uvolňují.

Bude z vás jednou i profesionální hasič?

Jako žena je těžké se k profesionálům dostat, ale jedné kolegyni se to povedlo a ráda bych to taky dokázala. Nejdřív ale musím udělat maturitu, dostudovat a nechat si to jako zadní vrátka.

Na tréninky vás taky škola uvolňuje?

To zvládám po škole. Nemám žádný oddíl ani trenéra, jezdím sama za sebe. Trénuju jen ve volném čase. V Kostelci nad Orlicí máme ten skatepark. Když potřebuju molitanovou jámu kvůli dopadu, musím do Pardubic.

Poprvé se o vás začalo pořádně mluvit vloni v létě, kdy jste jako první žena u nás skočila backflip. V patnácti letech!

Byl to do té doby můj největší úspěch. Ani ne proto, že jsem tím vyhrála mistrovství republiky, ale že jsem to skočila. Obětovala jsem tomu moc času a v tu chvíli to pro mě bylo něco nepopsatelného. Já ty skoky přes hlavu nemám moc ráda a mám k nim velký respekt. Ale jestli chci teď uspět na mistrovství světa, musím to jednoznačně dát i tady.

Zmínila jste svůj olympijský sen. Je to pro vás hnací motor?

Určitě. Být olympionikem, to už je v kariéře sportovce něco. Každý to nemůže zažít. Už jen zúčastnit se musí být nezapomenutelný zážitek. Taky bych ráda uspěla na mistrovství světa a dostala se na největší závody jako třeba Crankworks nebo X-Games.

Dá se vaší disciplínou jednou plnohodnotně živit?

Určitě ano. Moc ráda bych se dostala do týmu Red Bullu a byla jimi podporovaný sportovec. Začínám spolupracovat s Olympem, kde bych měla mít taky nějakou podporu. Pokud bude sloužit zdraví, tak si tím kolem časem můžu vydělávat na živobytí.

Co ráda děláte, když nejezdíte na kole?

Lákají mě spíš adrenalinové záležitosti. Přes zimu mám ráda snowboard, jsem skoro každý víkend na horách. V létě ráda zkusím něco na celoodpruženém kole a dost času trávím na motorce. Pořídila jsem si krosku a hodně mě to baví. Doma pro to sice moc pochopení neměli, ale už si zvykli, že ten adrenalin prostě vyhledávám.

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené