Českou dráhovou cyklistiku bude na olympijských hrách v Paříži reprezentovat dvojice Jan Voneš (23), Denis Rugovac (31). První jmenovaný se představí v omniu a spolu pak pojedou madison, neboli bodovací závod dvojic.

S jakými ambicemi do Paříže odletí, jak trénovali ve vysoké nadmořské výšce v Coloradu, co si myslí jeden o druhém, tak odpovědi na všechny tyto i mnoho dalších otázek najdete v našem předolympijském rozhovoru.

Co pro vás vůbec znamená účast na olympiádě?

Jan Voneš: Určitě je to splnění snu a vrchol kariéry.

Denis Rugovac: Konečně odměna za roky dřiny na kole i mimo něj. Splnění snu a zatím i vrchol kariéry.  

Je pro dráhaře olympiáda víc než mistrovství světa? Třeba řada silničářů to tak úplně nemá…

JV: Pro mě osobně určitě je olympiáda víc. Na mistrovství světa, které je každý rok, si ti nejlepší cyklisti světa vždycky čas neudělají. Ale na olympiádu určitě ano.

DR: Je to určitě něco jiného a speciálního. A myslím, že se bude na co dívat. Všichni počítáme s historicky nejrychlejším závodem, kdy se naše průměrná rychlost bude pohybovat přes 60 km/h.  

Jaký výsledek budete v Paříži považovat za úspěch?

JV: V omniu budu hodně spokojený, když skončím do patnáctého místa. První desítka by pak byla fantastická. V madisonu máme cíl být do desítky, ale sny jsou někde kolem sedmého místa. Konkurence bude obrovská.

DR: Určitě chceme bojovat v první polovině startovního pole – kam, pokud eliminujeme některé chyby, kterých jsme se v minulosti dopouštěli, patříme. 

Jak probíhá finální příprava? Věříte, že pobyt ve vysoké nadmořské výšce v Coloradu přinese úspěch?

JV: Příprava probíhá zatím podle plánu, aklimatizace proběhla přes můj strach a obrovský respekt (protože to je moje první příprava ve výšce) parádně. Věřím, že nám to pomůže. Už teď na sobě cítím velké zlepšení a doufám že to bude ještě lepší až se vrátíme.

DR: Příprava probíhá tak, jak bychom si to představovali. Intervaly na dráze jak za motorkou, tak bez ní, stále zrychlujeme, takže si asi není co víc přát.

Jak se vlastně myšlenka na trénink v Coloradu zrodila?

DR: Přípravu jsme chtěli absolvovat ve vysoké nadmořské výšce s jediným dalším požadavkem, a to byl přístup na dráhu, což je v Evropě v podstatě nemožné. 

Měli jsme z minulosti s tréninkem ve vyšší nadmořské výšce zkušenosti?

JV: Zkušenosti má jenom Denis a trenér Andy Sparks který nám tady se vším pomáhá. Takže jim plně důvěřuji a dávám na jejich rady.

DR: Naštěstí mám z minulosti zkušenosti jak pozitivní, tak negativní, když jsem i díky Dukle několik vysokohorských soustředění absolvoval. Bohužel mě to tehdy stálo solidní umístění na MS, ale myslím si, že i díky tomu jsme teď zvládli adaptaci dobře a teď už tu trénujeme naplno. Jeden z našich posledních tréninků na Wattbike (trenažer) proběhl v hyperbarické komoře, kde jsme si vyzkoušeli jet intervaly ve stejných podmínkách jako doma. Výsledek nás směrem k olympiádě naplnil optimismem. 

Můžete popsat takový svůj běžný tréninkový den? Co všechno obnáší?

JV: Většinou vstáváme v sedm hodin, dáme si snídani a jedeme na první fázi, který bývá na dráze, kde jezdíme úseky za motorkou. Nebo na wattbiku, kde se zaměřujeme spíš kratší úseky. Pak se vracíme na oběd a potom následuje druhá fáze: buď posilovna nebo večerní dráhové závody. Večer se vracíme dáme si večeři a v deset jdeme spát.

DR: Skoro pořád trénujeme dvoufázově. Mezi tréninky se snažíme mít minimálně 3 hodiny pauzu. Takže, když se zadaří, tak si po obědě i na chvilku lehnu a od 15 h máme druhou fázi na dráze nebo v posilovně. Samozřejmě mámě některé dny i vytrvalost na silnici a jedeme se konečně podívat i na něco v okolí, protože jindy na to síly nezbývají. 

Co vás ještě před odletem na olympiádu čeká?

JV: Po soustředění se vracíme na dva dny domů, kde nafasujeme olympijskou kolekci, ukážeme se doma a odletíme na Mallorku. Na tu letíme hlavně proto, abychom strávili hodně času na regulérní dřevěné dráze, protože v Coloradu máme betonovou 333metrů dlouhou dráhu. Tak si zase potřebujeme navyknou na správnou vzdálenost.

DR: V podstatě jde o to, abychom v přípravě nepolevili a měli možnost se i nadále 100% soustředit na podání optimálního výkonu na olympiádě. Proto ještě letíme na Mallorku. Je tomu podřízený i náš odlet do Paříže, abychom tam byli co nejkratší dobu a byli co nejméně vystaveni stresu, který na těchto akcích vždycky a všude je. 

Na co se na olympiádě nejvíc těšíte?

JV: Na atmosféru, která tam bude a že zažiji tu olympiádu na vlastní kůži. A těžším se i na svoje rodiče s dědou, kteří budou na tribuně fandit a poženou mě k co nejlepšímu výkonu.

DR: Vzhledem k tomu, že závodím až předposlední den Her, tak se těším na ten den poslední, kdy budu konečně schopný si atmosféru pořádně užít. 

Když bude čas, chystáte se vyrazit i na jiné sporty? Co by vás lákalo?

JV: Bohužel madison máme až předposlední den, tak toho moc nestihnu. Chtěl jsem se mrknout na lezení, ale to je ve stejné dny jako moje závody. Tak jsem se podíval na program a našel si buď plážový volejbal nebo vzpírání. Tak uvidíme, na co nakonec zajdu.

DR: Když bude síla, tak bychom chtěli jít s Honzou i někomu fandit, ale bojím se, že budeme rádi, když stihneme vůbec něco.  Určitě by se mi třeba líbilo zajít na beach, kdyby se holky probojovaly do finále. 

Jak byste popsal svého parťáka z madisonu?

JV: Denis je neuvěřitelně bojovný a zarputilý, to jen tak ve zkratce.

DR: Bojovný, cílevědomý a spolehlivý. Jinak bych se musel hrozně rozepisovat, protože jsem s Honzou strávil za poslední rok víc času než se svojí snoubenkou.   

Když potřebujete někdy od cyklistiky trochu vypnout, jak se nejlíp odreagujete?

JV: Na rybách, ať už jdu sám nebo s bráchou a dědou. Také hodně čtu a když mám už toho všeho dost, tak jdu rád tátovi a bráchovi pomoct do práce, tam se odreaguji vždy nejlépe.

DR: Já jsem asi jinej, ale já od cyklistiky neodpočívám. Zajímám se o trénink, ale hlavně si rád hraju s kolem. Voskuju si řetěz, hraju si s ložisky a můj další projekt bude oprava karbonu. 

Foto: Jan Brychta, Team Dukla Praha a archiv

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené