Julia Kopecky jede v devatenácti letech na svou první olympiádu. Bude reprezentovat Česko v časovce i silničním závodě. I když mezi daleko ostřílenějšími závodnicemi nebude patřit mezi favoritky, ráda by na olympiádě nějakou stopu zanechala.

Letos zažívá členka belgického týmu AG Insurance – Soudal NXTG životní sezonu, připsala si několik důležitých vítězství. Je mistryní republiky v časovce, bronz přidala na silničním závodě a vyhrála mj. etapový zá vod Tour de Feminin. Její výsledky jsou vidět, a i proto ve stávajícím týmu po sezoně skončí. Už má podepsaný dvouletý kontrakt do nejvyšší divize WorldTour, jméno nového zaměstnavatele však zatím nesmí prozradit.

Co pro vás vlastně znamená olympiáda?

V první řadě je pro mě obrovská čest, že jsem se tam v devatenácti dostala a vybrali mě. Konkurence je u nás velká, řada holek je na tom dobře: Burlová, Neumanová, Němcová, Nosková a další. Moc si vážím, že jsem ten nominační boj vyhrála. Na začátku sezony jsem s tím vůbec nepočítala, ale jezdila jsem dobře, přišly i výsledky a začala jsem si víc věřit. Věděla jsem, že bude důležitý mistrák, tak jsem se na něj snažila maximálně nachystat. Vyšlo mi to skvěle, hlavně vítězství v časovce si cením. Dlouho jsem se na ni chystala, trénovala jsem i na dráze. Věřila jsem si, a i když to nebyla moje nejlepší časovka v životě a neměla jsem nejlepší den, o osm vteřin jsem to urvala.

Řada cyklistů staví třeba mistrovství světa daleko výš než olympiádu. Jak to máte vy?

Mistr světa je v cyklistice asi pořád víc, než vítěz olympiády, vozí celý rok duhový dres. Ale na druhou stranu, olympiáda se koná jednou za čtyři roky a je to zážitek na celý život: obrovský kolos, spousta sportovců, daleko větší událost než mistrovství světa. Pro mě start na olympiádě znamená strašně moc.

S čím budete spokojena?

Když už jsem dostala důvěru a byla nominována, určitě se tam nepojedu jen zúčastnit. Jak tak koukám na startovní listinu časovky, tak s řadou holek jsem závod ani nikdy nejela. Většina z nich je o dost starší, mají toho v nohách daleko víc. Ale spíš koukám na to, co můžu udělat já sama: jaké watty mám šlapat, jak rozložit síly. A po tom, co jsem odtrénovala, tak vím, že můžu zajet dobrou časovku. Chci tam nechat všechno, abych mohla být vnitřně spokojena. První patnáctka by výsledkově byla úžasná.

A co silniční závod, kde budete sama proti početní převaze velkých týmů?

Jak už jsme v minulosti na olympiádě mohli vidět, tak ty silniční závody jsou dost specifické. Často tam rozhodují i týmové zájmy na úkor reprezentačních týmů. Takže ta početní převaha nemusí někdy až tolik znamenat. Navíc týmy nejsou až tak početné, není tam komunikace. Stát se může všechno. Vzpomeňme na nečekanou vítězku minulé olympiády Kiesenhoferovou. Dopředu asi těžko můžu mluvit o nějakém konkrétním umístění, ale budu bojovat a uvidíme, co z toho bude.

Zažíváte životní sezonu?

Asi ano. Vyhrála jsem Tour de Feminin, z toho jsem měla velkou radost. Hlavně, že je to závod doma v Česku. I na Gracii se mi celkem dařilo. No a dvě medaile z mistráku jsou taky skvělé. Je to znamení, že se někam posouvám.

Jak velkou radost z nominace na olympiádu měla vaše cyklistická rodina?

Obrovskou, hlavně táta i bráchové. Oni by samozřejmě taky chtěli na olympiádu jet, ale asi tam nemůžeme být všichni. Měli radost za mě.

Řešíte doma cyklistiku hodně?

Skoro pořád. Když sedíme společně u večeře, mluvíme jen o cyklistice. Koukáme na závody, mluvíme o nich. Hodně mi to pomáhá, něco se od bráchů můžu přiučit. Když mám čas, na závody se v televizi dívám i sama, třeba teď na Tour. Aspoň posledních dvacet kilometrů, když přijedu z tréninku. A sledovala jsem i ženské Giro, kde jel můj tým.

Jak probíhá vaše finální příprava?

Po mistráku jsem jela ještě těžký šestidenní etapák v Německu, teď trávím spoustu času na časovkářském kole. Byla jsem v Holandsku, kde jsem ještě potřebovala dodělat jednu zkoušku na vysoké škole, ale už jsem se těšila do Čech, kde mám lepší možnosti tréninku. Finální příprava bude tady a už 25. července odlétám do Paříže.

Zvládáte studium při cyklistice?

Snažím se. Studuji psychologii na univerzitě v Leidenu, kde naše rodina bydlí. Je tady maminka, taťka je teď v Praze, kde pracuje jako profesor na univerzitě. Ještě mi chybí dva roky do bakaláře, ráda bych školu dodělala.

Na co se z olympiády nejvíc těšíte?

Na atmosféru. Jsem moc zvědavá, jaké to bude. Ráda bych se zašla podívat i na nějaký jiný sport – třeba na atletiku, kterou jsem v mládí dělala. Ale uvidím, jaké budou možnosti.

Co vás ještě čeká ve druhé polovině sezony?

S českým nároďákem bychom měly jet v srpnu Tour de l´Avenir, pak bych ráda startovala na mistrovství světa i Evropy.

A příští rok vás čeká nové angažmá a nové výzvy.

Je to tak. Mám podepsáno na dva roky do WorldTour, ale jméno nového týmu ještě prozradit nesmím. Všichni se to už brzy dozví. Mám velikou radost, je to další postupný krok v mé kariéře. Jsem moc ráda, že jsem teď strávila dva roky v development týmu a naučila se spoustu věcí. I to, že člověk může vyhrávat závody. Je to daleko lepší, než skočit hned na největší závody a dělat jen domestika. Z toho se někdo může i složit, když to mentálně neustojí. Já jdu cestou postupných krůčků a moc děkuji současnému týmu za to, kam mě posunul.

Foto: Jan Brychta, Tour de Feminin

Autor článku: Jan Krůta

Související

Doporučené