Michael Boroš: Šest titulů je fajn, ale chci něco ukázat i venku
Na mistrovství republiky v cyklokrosu v Mladé Boleslavi získal Michael Boroš suverénním způsobem svůj šestý domácí titul mezi elitou. Už jen jedno prvenství mu chybí k tomu, aby v počtu titulů vyrovnal Zdeňka Štybara a Radomíra Šimůnka staršího. „Jsem moc rád za každý český titul, ale chtěl bych k tomu ukázat něco i venku. Pořád věřím, že na to mám,“ říká cyklista týmu Elkov Kasper.
Láká vás vyrovnat legendy Štybara se Šimůnkem?
Bylo by hezké, kdyby se to podařilo. Z titulu mám vždycky radost, ale na druhou stranu si na trofeje nějak zvlášť nepotrpím. Vystavený mám jen první mistrovský dres, ostatní jsou někde ve skříni. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale můj cíl je taky trochu jinde než jen sbírat české tituly. Protože zrovna v téhle době to někdy až tak těžké není. V mužích chybí větší konkurence.
To bylo nakonec v sobotu vidět. Když kvůli problémů odpadl Adam Ťoupalík, už jste jel sám až do cíle.
Taky už jsem si to od třetiny závodu ani tolik neužíval. Je škoda, že měl Adam technické problémy, mohli jsme si víc zazávodit, protože jinak na tom není vůbec špatně. Ale na druhou stranu to aspoň bylo jednodušší.
Jak vidíte současnou domácí scénu?
Teď zajel hodně dobře Matyáš Kopecký, ale on se asi bude víc soustředit hlavně na silnici. Uvidíme, jak to bude pojímat dál. U zbytku je to těžké říct. Závodníci tu jsou a záleží jen na nich, jak k tomu přistoupí. Jsou ti i šikovní mladí kluci a třeba z nich něco vyroste.
Co vás čeká v dalších dnech?
Hned po mistráku jsem odletěl do Španělska, chtěl jsem být v Calpe s týmem a trénovat. Skvěle mi to zapadá do přípravy, protože v neděli je svěťák kousek odtud v Benidormu. Pak tady budu dál trénovat a v závěru příštího týdne odletím do Francie na poslední Světový pohár. No a z Francie už se přesunu do Hoogerheide na mistrovství světa.
Cítíte, že forma jde zase nahoru?
Měl jsem výborný začátek sezony, jenže pak mě zbrzdila nemoc a nemohl jsem se do toho pořádně dostat. Závodů je spousta a není snadné do toho skočit hned zpátky na stejné výkonnosti. Trvalo mi to. Naštěstí teď v lednu to vypadá, že by forma zase mohla gradovat. To je před mistrovstvím světa dobré zjištění. Zkusím to ještě teď maximálně vyladit.
S čím budete spokojen na šampionátu v Hoogerheide?
Pro mě je hranicí úspěchu první desítka. Párkrát už jsem tam v sezoně byl a nereálné to určitě není. Co se týče formy, zdá se mi, že k tomu mám teď nejblíž. Musím jen doufat, že nebudu mít smůlu v podobě technických problémů a pak už to je jen na mně.
Titul nebude obhajovat Brit Pidcock, ale van Aert a van der Poel s účastí v Hoogerheide počítají. Myslíte, že to bude jen jejich souboj o zlato?
Stát se může cokoliv, ale jestli bude rozhodovat jen sportovní forma, tak by si ti dva měli rozdělit první dvě medaile.
Čím to, že jsou tak odskočeni? Není to pro čistokrevné cyklokrosaře trošku demotivující?
Prostě to jsou výjimeční závodníci, kteří jsou schopni vyhrávat nejen v cyklokrosu. Mají skvělé dispozice a dokážou toho maximálně využít. Jsou úplně jinde, k tomu není co dodat. Ono to v televizi vypadá strašně jednoduše, že ti dva kopnou do vrtule a my za nimi nejedeme. Ale když vím, jak rychle třeba jede skupina, kde se bojuje o desáté místo, a oni nám ujíždějí, je to neskutečné.
Foto: Jan Brychta
Autor článku: Jan Krůta